Vavřinec 2005
Tohoto zájezdu jsme se účastnili opět jen tři Švejk, Jana, Tarzán a externí kolega nečlen Fantoci. Odjezd byl trošku netradičně komplikovanější, teda pro mě. Musel jsem jet domů už v pátek večer a vzít auto (tatínkovo), ráno v 5:30 vyzvednout Švejka v Nové Vsi, v 6:00 lodě a Janu ve Staňkově a hurá do Plzně pro svůj batoh a pro Fantociho v 6:30. Nakonec všechno dobře dopadlo a ani jsme se moc neodchýlil od harmonogramu od Fantociho jsme odjížděli asi tak v 7:30. Ale honění plánu teprve začalo. Felina měla zadní kola jak citroen a v každé zatáčce nám vrzal volant, kterým šlo točit asi jako v náklaďáku, ale jeli jsme. Spolujezdci neustále měli nějaké problémy s mým řízením a počítali mě dopravní přestupky. Vůbec nebrali ohledy na to, že spěchám a hráli že mají strach. Díky tomu jsem se dokonce naučil teoreticky projíždět zatáčky podle závodníka Fantociho. Brzdit před a v nich trochu přidat aby se odlehčili přední kola a snáz se točilo s volantem. Pochybuju, že se dalo něco odlehčit s narvaným autem a 4 loděma na střeše.
Do Vavřince jsme dojeli v 9:30, místo plánovaných 9:00. Nemohli jsme tradičně chvilku najít kde se přihlásit a trochu jsem vyděsil hlasatelku starterku, považuje ji za uvaděčku přihlašovatelku, jsem na ni vyhrkl:“Tak jsme tady“ a ona koukala co jako, tak povídám že jsme VO7 a ona si myslela, že jsme asi nějací spíkři. Než se rozkoukala tak jsem utekl. Švejk nám pak koupil lístky na vodu ve správné kanceláři a po malém rozkoukání jsme mohli vyplout. Přihlásili jsme se jen na splutí, s tím že dnes závodit nebudem. Vody bylo dost a lidí ještě víc. Naučil jsem se hned na začátku od nějakých pubescentů přehazovat pádlo přes lávky a kmeny, které jsme podjížděli. Je to celkem lehké a nevěřili by jste jakou to udělá radost přihlížejícím dětem. Na prvním občerstvení jsme si dali pivo a vyfotografovali se (viz přiložené foto, z leva Já, Jana, Švejk a Fantoci). Pak začínal trošku rychlejší úsek, teda asi už. Na trati byli branky pro závodníky a tak jsme se je alespoň snažili projíždět. Na jednom uměle stíženém místě několika hrázkami nám Jana dokonce vykrysila, ale celkem se ctí. Máme fotodokumentaci, ale nic moc. Snažila se asi třikrát a když vylezla měla docela slušně odřenou přilbu a bolest hlavy. Loď zachraňoval Švejk a moje maličkost. Jinak celkem pohoda. Problémy byli jen s cizinci a matračkami. Němci občas zatarasili potok a vydatně jim sekundovali i nové nafukovačky s přiléhavou přezdívkou banán. Ke konci už nás to ani moc nebavilo a už jsme se těšily na konec, Fantoci chtěl furt přestávky, že ho bolí nohy. V několika místech byli dost nízko stromy, nebo lávky, ale ani jednou jsme nemuseli vystoupit oproti jiným. Všechno jsme prorvali. Na jedné lávce, u které jsem vystoupil abych dokumentoval Švejkovo přelézání, jsem dokonce pomáhal kolem plujícím, tím že jsem jim šlapal na loďě a na záda. Když už jsem začal přemýšlet, co byla asi ta reklamovaná WW IV voda tak jsme k ní konečně dojeli. Toušovice streams. Slušněj skok pod klenutým mostíkem asi tak 1,5 až 2 m a pak docela spád přes kameny a válce a vlnky, překonali jsme strach a v uvedeném pořadí, tedy já a Fantoci jsme to zmasily. Nutno přiznat že Fantoci celkem elegantně, zatímco já do slova, konec po zadu. Když couvám, jsem asi stabilnější či co? Když jsme se dole plácali po ramenou a čekali na kolegy a obdivovali jiné hrdiny, Švejk s Janou se na nás vybodli a nechali nás tam a hupli na vodu a pluli dál. Jenomže si nás nějak nevšimli. Asi tak po 15 minutách hledání jsme teda usoudili že už jsou pryč a jeli za nima. Čekali už samozřejmě v cíli v Toušovicích.
Dole v Toušovicích jsem si sehnal odvoz na horu do Vavřince a tak nemuseli kamarádi ani moc dlouho čekat, i když tvrdili, že jsem byl pryč hodinu a půl. Po oblečení a sbalení věcí jsme začali diskutovat o tom co bude dál. Fantoci s Janou chtěli jet dom a já se Švejkem chtěl na vodu i v neděli. Rozhodli jsme se že to proberem na obědovečeři v Zásmukách. Stejně byli zvědavý co je to Hugli food. Přemístili jsme se tedy do Zásmuk do Nové hospody, kde sice měli pomalou obsluhu, ale zase jsme tam potkali kamarády z raftů. Dali jsme si výbornou večeři, já gulášek s rejží blbéééééé, kterej jsem žvejkal asi hodinu. Přijeli tam za námi i kamarádi od CK-RA, Čumák, Jarda a Jura. Tak jsme neustále diskutovali co jako budem dělat, Fantoci furt chtěl ať jedem pít do Plzně, Jana chtěla domů za Líbečkem a tak jsme nakonec asi v 19:00 řekli že jedem. Když už jsme seděli se Švejkem a Janou v autě, přišel Fantoci, že domluvil vodní dopravu s Čumákem a že jedem i zejtra, tak jsme se přesunuli do kempu ve Vavřinci a vyrazili do hospody. Spát jsme šli asi tak cca v 23:00. Vyzkoušel jsem nové spaní, nafukovačku a pončo, no paráda. Ráno byla zima jako hodně velká a tak se nám moc nechtělo, ale překonali jsme se a kromě Jany, která běžela kolem vody se suchejma věcma, jsme se vrhli do chladných vln. Už v kempu, kde lidi teprve vstávali, jsme vzbuzovali obdiv, no hrdinové. Někdo se nás dokonce ptal, jestli máme sekeru na led. Inu Pražáci. Byla zima hlavně na prsty. Museli jsme zastavovat a cpát ruce pod vesty. U prvního občerstvení jsme kupodivu zastihli obsluhu, která už se chystala na nával. Vysvětlili jsme jim, že protože jsme první připlutí zákazníci měli by jsme dostat něco dobrého v akci jako v supermarketu. Dobrodinci nám tedy dali klobásku a rozpečenej rohlíček a čaj. Zřejmě si to chystali na snídani, protože nebyli jednotni v tom jestli nás nakrmit, nebo ne. Ale nakonec gratis nakrmili. Pak už to byl kousek, končili jsme totiž už v Hryzelech. Jana doběhla chvilku po nás po překonání velkých překážek a několika zdí. A tak jsme mohli v klidu do tepla a sucha a zbalit lodě a hurá dom. Do Plzně jsme dorazili s malou zastávkou na kafe už v v 12:30. Vysadili jsme Fantociho, pak jsem se hodil dom a dál už jel Švejk s Janou sám a tak nevím jak dojeli, ale asi v pohodě. A my mohli jít vítězit ve fotbale.