Roudnice nad Labem 30.5.-1.6.08
Akce: Raftové závody
Obtížnost: WW III.
Zúčastnění účastníci výletu: Kopáč, Švejk, Ička, Tarzán
Počasí: Nic moc, pod mrakem a občas sprchlo, cca 15°C
Podařilo se nám v pátek všem opustit svá zaměstnání dost brzo, a tak jsme se mohli dostat na kanál už před 17:00. Převlíkli jsme se a jezdili co to šlo. Byli už tak nějak rozstrkané branky a tak jsme konečně mohli vyzkoušet jak tam cpát hlavy a vyhejbat se tyčím. Bylo to príma. Po treninku jsme půjčili raft jedné blondýně od Fortuňáků, ale ani nebyla přírodní, i když působila dost přirozeně. Víš jak? Klukům se prostě nechtěl foukat raft na večer. Po tréninku jsem se donutil i vlézt na špunta, kterého jsem si vzal sebou, abych něco najezdil, když přijdeme letos o Hamerák i Vavřinec. Moc mě to nešlo, jezdil jsem hrozně stuha a s respektem. Nechtělo se mě moc zvedat. Nakonec jsem se ale stejně seznámil s pár panelama v dolní části kanálu. Nic moc zkušenost. Odřené ruce a rameno. Pak už jsme se jen najedli a oddali se alkoholu. Koupili jsme si v Roudnici už při příjezdu vínko a celkem chutnalo. Pohodový večer. Spát se dalo pod širákem, protože naštěstí nesprchlo. Kopáč si přece raděj postavil stan. Ostatní jsme spali pod stromy. Ráno jsme udělali čajík a nasnídali se a už se hrnuli na start. Startovali jsme celkem brzo někde v začátku startovního pole. První jízda se nám neuvěřitelně povedla a kdyby se Ička vyhnula tyči v poslední triviální vlásence měli jsme naprosto čistý průjezd, což se v prvním kole nikomu nepovedlo, ale i tak to bylo super. Dlouho jsme se drželi na prvním místě a nakonec jsme spadli jen na 8 místo. Druhá jízda už se nám tak nepovedla. Byl to takovej náš standard, 4 šťouchy, stačilo by to na 20 místo. V druhé jízdě nás zajelo ještě pár posádek a tak jsme nakonec brali 11 místo a to všema deseti. Byl to náš letošní nejlepší výkon. V přestávce mezi náma a veteránama a juniorama jsem si ještě zajezdil na C1. Myslím, že mě to už šlo lépe, ale celkovej pocit nic moc. Nerad v tomhle kanálu zvedám. Pak jsme si udělali malou procházku k bankomatu a do cukrárny, kde nám Ička koupila nějaké zákusky a kávičku jako odškodnění za svůj šťouch. Udělal bych s toho tradici. Kdo zbytečně ťukne platí kamarádům cukrárnu. Tomu říkám dietní plán. Koncem příští sezony jsme všichni jak koule. Večer jsem ještě vlezli na vodu, abychom načetli stopu a potrénovali na branky, když to doma nemáme. Moc nám to nešlo a jak sundávali brány, tak tam neustále vlál nějakej provaz v cestě. Po tréninku jsme si uvařili polívku a já i couscous a pak jsme šli na jedno do garáže. Cestou jsem si hodil půl couscousu na kalhoty a tak jsem si musel dát s Kopáčem kuře, jinak bych se nenajedl. Dali jsme pár pivek, ale nic dramatického a ve 23:00 vyhlásil Kopáč večerku. Ulehli jsme a za chvíli začalo pršet. Přesunuli jsme se tedy do cílového stanu časoměřičů a dospali noc v suchu. Já se teda neustále převaloval jako vorvaň, protože spaní nad řekou mě nedělá moc dobře. Neustále jsem si hlídal kraj, abych se neskutálel do vody. Ráno bylo zatažené a tak jsem váhal jestli jít na singla, nebo ne. Nakonec zvítězila lenost a dal jsem si raději koláček v garáži. Před starte sprintů jsme si dali jednu tréninkovou jízdu a pak už jen čekali na start. Půjčili jsme alespoň raft WWRC, naučili nás za to foukat raft na sprintovou tvrdost, protože tak jak ho foukáme my, tak ho mají uskladnit na zimu. Sprinty tradičně nic moc. První jízda byla dobrá, ale druhou jsme mírně pokazili stopu a jak jednou ztratíš rychlost, je to jako na lyžích, už ji nedoženeš. Stopa je holt svatá. Pak už jen rychle balit a hurá k domovu. Švejk mě dokonce hodil skoro až domů a tak jsem mohl stihnout i odpolední fotbal.