Plzeňské pramičky 17.-18.4.10

Akce: Závody na pramičkách

Obtížnost: ZW

Zúčastnění účastníci výletu: Švejk, Ička, Míra, Kopáč, Tarzán

Počasí: Nádhera, sluníčko, občas mráček, teplota 18°C

Je málo vody na Kamenici. Přesunuli nám závody raftů na Sázavu do Krhanic. Ne, že bychom pohrdali takovým terénem, ale body by s toho žádné nebyli a zas tak zajímavá voda to taky není. Přemýšleli jsme kam se dát a nakonec padla volba na Plzeňské pramičky, protože voda nikde není ani na špunty.

Jako plzeňák jsem byl vybrán za organizátora našeho výletu. Prezentaci jsem zvládl sám kolmo v sobotu ráno a pelášil jsem hned na začátek sjezdu do Čižic. Start byl hlášený na 10:00. Kamarádi dorazili s lodí něco po 9:00 a čekali jsme na ostatní. Trochu nás zaskočilo, že se nikdo neobjevuje. Kamarádi si mysleli, že čekáme na špatném místě a trošku plašili. Nakonec se ale vše vysvětlilo a dorazili i ostatní závodící. Losování čísel totiž proběhlo na startu juniorů ve Štěnovicích. Naštěstí Starokolíňáci nám vyzvedli naše číslo a tak jsme mohli na trať. Konkrétně jsme poděkovali Melichárkovi. Hned jsem si u nich domluvil dopravu kola do cíle sjezdu a strčil jim ho do autobusu. Startovali jsme s číslem 3. Vody nebylo moc a kličkování mezi kameny bylo poměrně náročné. Jak pravil Zorro, „Zkušený vodák projede“. Několikrát jsem nás navedl špatně a neprojeli jsm. Udělali jsme i nějakou tu díru. Vystoupit z lodi jsme museli jen jednou. Pak už se to trochu zlepšilo. Jez byl v pohodě šoupák. Střelba se nám taky povedla bez trestných bodů a tak s toho nakonec bylo pěkné 4 místo. Při pendlování (kolo-auto) mě trošku pozlobil Švejkovo vůz se startováním. Nevěděl jsem, že tam má čudlík na startování, ale vše, díky příteli na telefonu, dobře dopadlo a mohli jsme přejet do kempu na další disciplínu. Sprint se jel přímo v kempu na Borské přehradě. Dělali jsme, co jsme mohli, ale obě své rozjížďky jsme prohráli. Jedna vytýčená trať nám přišla trochu horší, ale nejspíš to bylo naší pomalou obrátkou, kterou jsme museli dělat na naši slabší stranu. Nicméně na 3 místo to stačilo. A to bylo, co se týká sportu v sobotu hotovo. Pramičku s kolem jsme nechali v kempu a jeli do města.

Na večeři jsme si dojeli na Bory ke Švejkovi. Dal jsem si s Kopáčem a Švejkem vepřové koleno. Bylo výborné, nicméně trochu velké, tak jsme šli po večeři někam na procházku, abychom ho trochu sklepli. Kopáč už bohužel musel domů, protože v neděli měl nějaké pracovní povinnosti. Vzal jsem kamarády na můj oblíbený okruh nad Bukovec po vyhlídkách nad Berounkou. Pak jsme se uchýlili do Podlesí a dali nějaké to pivko. Odcházeli jsme někdy kolem půlnoci, když už byli stoly na ježka. U nás jsme ještě chvilku kecali a dali si malé občerstvení a šípkový čaj. Příště ho udělám silnější.

Ráno po snídani jsme jeli rovnou na slalomku pod Borskou přehradu. Trať byla celkem normální. Bohužel už jsme na ni byli jen 4. První jízda se nám moc nepovedla, měli jsme nějaké šťouchy a ani stopa nebyla úplně dokonalá. Do druhé jízdy jsme to chtěli napravit a udělali jsme tradičně chyby někde jinde, tak nakonec byla první jízda lepší a stačila naštěstí o 5 desetin na první místo, což nás dostalo na celkové 3 místo. Kamarádi ale museli odjet hned po dojetí a tak jsem zase u řeky osaměl. Čekal jsem na vyhlášení a přitom dospával noční dovádění. Ceremoniál se trochu zpozdil, a tak jsem se vyvalováním na sluníčku trošku připekl. Vyhlášení byla celkem legrace. Dostal jsem na krk 5 medailí, polibek od dekorujících děvčat a krabici gambrinusu dvanáctky. O aplaus se postarali Kolíňáci. Tak jsem jim za to a za převoz kola a vyzvednutí čísla, dal ty naše piva, protože na kole bych je neodvezl, zatleskal jim, protože to tradičně vyhráli a pelášil k domovu. Jsou to fajn klucí a pozvali nás na Sandberg. Tak nevím? Řekl jsem jim, že spíš asi né, ale když nebude nikde voda na špunty? Kdo ví?