Lipno 27.-28.8.2011

Akce:Raftové závody a pro mě hlavně špuntový výlet

Obtížnost: WW III.-IV.

Účastníci: Švejk s rodinou, Kopáč (kamarádi), Míra, Fantoci, Tarzán a Jirka

Počasí: V sobotu strašná zima a déšť, v neděli krásně.

            Nejsem asi ten pravý, kdo by měl psát zápis o raftové akci, protože pro mě to byl hlavně špuntový výlet. Tak že začnu netradičně: „Můj milý deníčku“. Letos jsem jel s Fantocim. Odjezd byl v sobotu ráno z Plzně, na střeše bohužel jen naše dvě lodě. Ve Staňkově jsme doplnili auto o Míru a v Kanicích o Jirku. Tím se nám zaplnila sedadla, ale trochu zakroutila cesta, kterou jsme si ještě zkomplikovali objížděním Budějovic, protože jsme se chtěli vyhnout Zemi Živitelce. Byl to hezký vlastivědný výlet, přes Staňkov, Klatovy, Horažďovice, Strakonice, Vodňany, Netolice, Kleť, Černou v Pošumaví a Frymburk až na Lipno.

Na Šumavě byla hrozná zima. V pátek bylo všude ještě 30°C, v sobotu ráno bylo v Plzni 20°C a v deset na Šumavě  už jen plus mínus 11°C. Rychle jsme se u garáží převlíkli a tréninkovou načítací jízdu jsme stihli akorát. Byli jsme spokojeni. Docela se nám povedla, nikde jsme neměli vážnější zaváhání. Prohlídli jsme si škvíru a pozdravili Vackovi na výletě. Schody jsme jeli s klasickým přejetím do prava a pak pravou bezpečnou stopu. Pendla nám udělala Janina a už jsme se mohli chystat u garáží na start. Závod už se tak nepodařil, měli jsme několik míst, kdy jsme jeli vyloženě bokem a na schodech jsme se dokonce zasekli na hraně prvního stupně. Neměl jsem z jízdy vůbec dobrej pocit. Bylo s toho jen 24 místo, což je asi naše nejhorší umístění na Lipně. I Putzeráci byli před náma a to dokonce zlomily cestou pádlo.  V cíli klasika, pěnilo pivo a housky jsou nejlepší makový. Pak už jsme šli s Fantocim na špunty  a kluci raftovat na vršek. Moc se mu nedařilo. Byl celou jízdu vyklepanej a několikrát musel zvedat. Jednou dokonce na schodech těsně nad prvním stupněm. Měl to fakt akorát, viděl jsem ho ze spodu a docela mi zatrnulo, že to dá hlavou dolů. Škvíru jsme si v klidu obnesli a prohlídli. V cíli už čekal Jirka s autem. Vlastní řidič to je luxus. Ani jsme se nepřevlíkali a jeli jsme za kamarády do kempu, domluvit se co dál. Zima byla stále větší a ještě začalo pršet. Protože jsme byli mokrý, chtěli jsme jet hned další jízdu na špuntech a kluci aby svezli Jirku, ale nikomu kromě nás mokrých se nechtělo. Dohodli jsme tedy sraz na pátou hodinu u garáží. Kamarádi se jeli kouknout na slalomy a my, se šli podívat na schody. Jenže začalo pršet tak hustě, že jsme došli jen k hospodě. Dal jsem si dva čaje a  na pátou jsme jeli ke garážím, doufaje, že tam nikdo nebude, ale kluci byli nachystaní a tak jsme se taky rychle navlíkli do mokrej hadrů a šli na vodu. Okno se my tentokrát moc nepovedlo a musel jsem zvedat, schody jsme ale jeli oba konečně dobrou stopu a byla to celkově taková rychlá pohodová jízda. Byl jsem rád, že jsme se odhodlali. Protože vodu zavírají v 18:00, už jsme ani nikoho jiného na vodě moc nepotkali. Následovala tradiční návštěva Panského dvora a pizza a pivo a rum a rum a rum. Podařilo se nám chytit dva stoly vedle sebe, takže to bylo i společenské posezení. Kamarádi šli spát dřív do svých stanů a chatek. Fantoci, Jirka a já, jsme ještě chvilku poseděli v kempu, než jsme se odebrali spát do opuštěného party stanu.

Ráno bylo o poznání hezčí než sobota a krs občasné mráčky se klubalo slunce. Ve stanu nás budili dvě hrající si koťata a celkově to vypadalo na krásný den. Jirka to okomentoval, „konečně jsou tu nějaký kočky“. Rychlá snídaně a hurá do Loučovic na start ke garážím. Bohužel se nám nepovedlo naplnit promyšlený koordinační plán, protože voda přitekla do Loučovic až v 8:45 a my bychom nestihli špuntovou jízdu, před raftovým tréninkem. Návrat na 9:00 zpět byl dost nereálnej. Cítil jsem, že jsme kamarády trochu namíchli, ale fakt se to nedalo stihnout. Tak kluci pokračovali v raftování pod slalomkou a my s Fantocim si dali poslední jízdu přes Čerťáky. Chtěl jsem si letos sjet škvíru, jak jsem ohlašoval už nějakou dobu a večer tím všechny otravoval. Poslední jízdou jsem už musel. Naposledy jsem ji prohlídl ze břehu a šel na to. Jel jsem ji úplně jinak, než jsem chtěl, ale relativně v pohodě, jen my na začátku v roládě spadla šprajda a nepodařilo se mi dojet s plnící se lodí ke břehu. Potopil jsem se akorát před nasedacím místem. Díky Jirkovi to mám vše zdokumentované na videu. Měl jsem s toho rozporuplné pocity. Na jednu stranu uvolnění, že už to mám za sebou a na druhou stranu koupačka, představení pro diváky a trápení se s lodí. Nicméně rychle jsem se oklepal a zaslepen falešnou pýchou, chtěl jsem zkusit na schodech efektní stopu středem a dost se mi to vymstilo. Vůbec jsem ji netrefil a pod druhým stupněm jsem spadl nějak zle do válce a nebylo cesty ven. Po asi dvaceti vteřinách marného boje, které my připadali jako věčnost, jsem vykrysil. Dal jsem tři pokusy o zvednutí a poslední se povedl, jenže padající voda mě prometla šroubem pod lodí takovým fofrem, že mě doslova vycucla z lodi. Bez lodi mi pak válec ještě jednou přežvýkl a vyplivl.  Ke břehu jsem se dostal docela rychle. Pádlo jsem držel, a když jsem vykašlal všechnu vodu, a vydrápal se z řeky, mohl jsem běžet za lodí. Jirka běžel kousek se mnou, ale když viděl, že jsem jen v mírném šoku a skoro v pohodě, vrátil se radši do Loučovic pro auto. Fantoci se zatím dost zapotil, než mého špunta natlačil ke břehu. Podařilo se mu to až tak po kilometru. Mé velké díky. Spočítal jsem ztráty. Nejvíc mě mrzel nový služební telefon. Ztratil jsem také svoji vodotěsnou krabičku, která se překvapivě otevřela a potopila i s telefonem a lékárnou. Alespoň lékárnu vylovil projíždějící raft. Loď dostala pěkně naklepáno, měla pochroumaný přední chyt, poškozené klečení, které ale Fantoci vylovil a jinak byla celá dost orvaná. Já měl potlučené holeně a sebevědomí, ale nic dramatického. Nejvíce asi utrpělo moje ego, což je ale asi dobře, protože moje poslední krysa byla už dost stará a začínal jsem si dost dovolovat. Dojezd do cíle už byl bohužel jen kousek a nic dalšího zajímavého se nepřihodilo, tak zaplať přírodo za zdraví. Jirka nás vyzvedl v cíli a mohli jsme jet do kempu. Kamarádi šli ještě na rafta, ale my už museli domů, aby Fantoci stíhal fotbal. Míra jel zpět s Kopáčem a my tři jsme si dali vlastivědnou cestu přes Šumavu do Kanic k Jirkovi na chalupu a je to nádhera. Sluníčko mráčky, les, Otava, a krásná krajina. Doma v Plzni jsem byl už něco po páté, když jsem před tím vysadil Fantociho v Losiné.

Dík Jirkovi za videa a Vackojc za fotky.

Omluva kamarádům za ošizený trénink.

Příště doufám pojedeme už ve čtvrtek, abychom si užili špuntů v pátek, a v sobotu jsem mohl už raftovat.