Labíčko 23.4.2011
Akce: raftové závody sjezd
Účastníci: Míra, Kopáč, Švejk, Tarzán
Počasí: Azuro, sluníčko, teplo, jen voda jako led.
Dopravu obstaral Kopáč předváděcím Partnerem. Oproti minulému týdnu to bylo prostorově lepší. Navíc jsme jeli jen ve čtyřech. Cesta utíkala dost rychle, místy i 160 Km/h.
Měli jsme spoustu času, protože závod byl až od 13:00 a my měli startovní čas 13:22. Šli jsme se podívat na slalomy a domluvit se s Vitáskem, jestli by nám nepomohl s dopravou. Když jsme dorazili k trati, zrovna se chystal ke startu. Jízda se mu moc nepovedla, i když já viděl hořejšek a ten byl v pohodě, dole ale nedal pravou protivodu a vypláchlo ho to až pod další bránu. S dvěma koulema to na postup nevypadalo. Viděli jsme i další Tejňáky, Pivís, Kuba i Míša zajeli dost slušně. Pomoci nám s dopravou měl tedy Vitásek spoustu času a ochotně nám i pomohl. Nejdříve jsme si dali tréninkovou jízdu. Stopa nic moc, trať je taková stále stejná a těžko se tam zapamatovává přesná lajna, pojedeme tedy trochu na oči. Po chvilce okounění u slalomů nás Vitásek hodil i na start závodu a slíbil, že pro nás pak přijede do Vrchlabí. K řece jsme seběhli po stráni nově osázené stromky, snad nás neviděl žádný „zelený panáček“ a nasedli jsme nad jezem kousek pod hrází. Závod byl náš standard, vypadalo to, že jsme soupeře před námi vždycky stáhli, ale pak nám zase odskočil. Jeli jsme dost často špatnou stopu přes největší vlny. Kromě jednoho vymetení velkého kamene u pravého břehu jsme ale žádnou větší botu neudělali a tak snad budou nějaké body. Nemám přístup na net, takže to zkontroluji až po víkendu v práci. Po dojetí většiny raftů jsme byli osmnáctí, ale asi ještě klesneme. Organizátor příjemně překvapil cílovým pohoštěním. Bylo pivo, sekaná, chleba, sádlo, ovoce, oříšky atd., je to příjemnější, než igelitka s jednou tatrankou, prospekty a nějakým rok starým časopisem. Pak jsme si snesli raft kolem slalomky a hodili ho na řeku a hnali jsme se k Vrchlabí. Je to docela příjemné svezení, musím příště nalákat špuntaře a dát si to s nimi na singlu. Končili jsme pod Vrchlabskou soutěskou, kde právě probíhalo finále kayakcrosu. Vyhrál Tomo Andrazsy, před Viki Legátem a třetí byl Palo Andrazsy, čtvrtého už nevím. Vytáhli jsme raft takovou dost drsnou strání a vlezli přímo do stánku s občerstvením, naštěstí extremní kajakáři jsou stále extremně v pohodě a tak ani moc nedržkovali. Rozložili jsme se v parčíku na trávu na sluníčko a začali přivolávat Vitáska, ale ten kluk šikovná pořád někde bloudil a nemohl najít ani Vrchlabí, tak se mu těžko vysvětluje, kde je Vrchlabská soutěska. Pak nám dokonce kleknul telefon a propadli bychom zoufalství, ale ono bylo fakt hezky a tak jsme se raději sušili a opalovali. Vitásek nás našel i tak. Chtěli jsme zajít na jídlo ke Švejkovi, ale byl zrušený a tak to Kopáč nakopl a probudil jsem se až v Železném Brodě u mlýna, kde vaří dobře a jsme tam skoro štamgasti. Po jídle jsme si dal ještě jednu chrupku v autě a byl jsem doma. Sláva Kopáčovi a jeho rychlým vozům.
Poznatky na příště: Špunty a Fantociho s Klackem sebou, když se vleze na vodu hned po raftech, dá se jet vršek skoro od hráze, pak stačí přenést slalomku a do Vrchlabí je to taky hezká voda a končit až nad hradlovým jezem pod náměstím. První jez ve Vrchlabí přenést a druhý šoupnout úplně vpravo. Soutěsku pravou stopou.