Krumlovský vodácký marathon 8.- 9.10.2011

Akce: Marathon

Obtížnost: WW II.

Zúčastnění účastníci výletu: Saška, Vítek, Švejk, Jana, Tarzán, Jirka Šampalík

Počasí: Hrozně se ochladilo a občas pršelo.

            Nechtěl jsem letos nikoho trápit a necítil se ani na žádné boje o stupně vítězů. Jen si zajet čas něco pod tři hodiny a ve zdraví si užít řeku, kamarády a večírek. Proto jsem se přihlásil do C1. Ani jsem letos moc netrénoval, protože jsem spíš běhal, ale to je zase dobrej trénink na výdrž. Na vodě jsem začal intenzivněji pádlovat až poslední měsíc. Jenže osud chtěl jinak. Kopáč těsně před výletem onemocněl a Švejk by musel jet na C1. Jenže pak by zase neměl na čem svézt v pátek Vítka. Zkrátka nominace do A týmu se neodmítá. Jsem mlád a tak jsme se přihlásili do kategorii C2 TOUR a začali pokukovat po bedně. Marťa s Fantocim letos bohužel museli do školy, Ička stále dělá mámu, Míla dal přednost Mži, Svoboďáci nevím a tak o tu legraci všichni přišli. Přidal se ale náš nový kamarád Jirka. Má pro maratonské závody jako bývalý štrekař předpoklady, tak jsem byl zvědav, co na trati předvede. Poslední týden začal řešit, jestli má jet na Fantociho sjezďáku, nebo Sikytovo mořském kajaku. Udělali jsme v úterý testovací výlet po Berounce a opět to moc dobře nedopadlo, asi jako rozježdění před Loisachem na playspotu Kalikovák (to si načal rameno). Jirka si půjčil Fantociho sjezďáka a nutno říct, že by potřeboval něco o trochu většího. I menší vlnky mu šli přes špičku a v sedačce byl napasovanej dost natěsno. Při překonánání jezu v Bukovci, si ukopl palec při lezení na zeď elektrárny. Dále se mu povedl jeden prvotřídní břehulák, při vysedání na jezu v Nadrybech a nakonec vylovil jednu velkou nafouklou krysu těsně před dojezdem do Darové. Navíc nebyl sám schopen normálního vysedání z lodě a musel jsem ho z lodi vždycky vysvlíknout. Vypadá to jako hrozná zkušenost, ale ve skutečnosti mu to docela jelo, jen je na něj ta loď malá. Na závod se rozhodl správně pro Pájovo Sikytovo seečko. Pádlo si půjčil od Marti a vybavení si doplnil o novou vestu. Nevím čím to je, ale když se mnou někdo jede na Krumlovák, vždycky zaspí. Jirka tohle pravidlo dodržel místo Marti, kterému už se to povedlo dvakrát. Nicméně nebylo kam spěchat, protože prezentovaní už jsme byli od Švejka z pátku. Cesta utekla jako nic a ve Vyššáku jsme byli něco po 10:00. Na startu jsme našli Vrbojc ubytované v kempu v chatičce. Zašli si na záchod a koukli na přistání vrtulníku. Nějak jsme stále nikam nespěchali a najednou hlasatel ohlásil, za půl hodiny se startuje, zachvátil nás mírný shon a došlo k několika málo přehmatům. Například já jsem zapomněl v autě foťák pro Janu a energotablety pro sebe. O nějaké úpravě a zkoušení sezení nemohla být ani řeč. Zapomněl jsem i na svoje tradiční protažení a jen jsem se rychle namazal hřejivkou, což bylo fajn, protože bylo chladno a při jízdě jsem se pak cítil super rozehřátej. Navlíkl jsem se do geniální Švejkovo šprajdo paluby a doufal, že vydržím sedět v jedné poloze až do cíle. Což je samozřejmě nesmysl. Na startovní lajnu jsme se postavili už 10 minut předem do vyzkoušeného místa, na pravý střed řeky a drželi pozice. Měli jsme takové rozpádlování couváním. Start byl letos na třikrát. První vyrazili K2 flatwater, druzí za 5 minut K1 a třetí za dalších 5 minut všechny C. Tím pádem nebyl na startu takových chaos, jak očekával Švejk a trochu to nabouralo jeho strategii, využít paniky jiných, k prosazení se. Musím říct, že se nám i tak podařilo odstartovat výborně a už ve Vyššáku pod jezem jsme se usadili na druhém místě za Chrudošem, kterého jsme viděli asi 50 metrů před náma a začali jsme se přetahovat s Kadlecama  o druhé místo. Když byli vlnky nebo jez, šli jsme dopředu my, na voleji ujížděli oni nám. V Rožmberku pod jezem zase museli trochu zpomalit a vykýblovat vodu z lodi a naposled jsme jim trochu ujeli. Jenže další jez, který by je mohl zpomalit, je až u Papouška. Mezi Rožmberkem a Papouškem jsou jenom samé voleje a lehké Větřní, a tak se nám začali pomalu vzdalovat. Začala mě strašně bolet levá část zadku, protože jsme stále byli mírně nahnutí doprava, příště si musím vzít pod zadek nějaký klín, abych seděl trochu šikmo ke své straně. Zezadu se na nás začali brzo tlačit další C2 TOUR Maďaři. Ty nás předjeli až někde na Zátoni, ale celkem suše. Měli takové to svoje nechutně pomalé pohodové tempo a ta jejich dlouhá mrcha jela jako drak. Doufal jsem, že je stáhneme trochu na přeběhu, protože tam jsem vždycky o něco rychlejší než ostatní, ale tentokrát se nám spíš vzdálili. Naposledy jsme je viděli někde na vzdutí ve Větřní, jak suše předjíždějí Kadlece. Chtěli jsme s těmito soupeři udržet kontaktní vzdálenost a doufali jsme, že je zbrzdí některý z Krumlovských jezů. Jsou to ale všechno zkušené posádky a tak jsme nakonec stáhli jen Kadlece, ale jen tak na 100 metrů a v cíli s toho bylo nakonec asi 35 vteřin a 4 místo. Nicméně jsem byl docela spokojen, když jsem viděl, kolik jsme za sebou, s naší stařičkou indiánkou, nechali nabušených a vylepšených orlic. Potvrdilo se mé tvrzení, že co je nad 3 hodiny, je na prd. Kadlecové například měli 2:59:58 a byli třetí. Je třeba říci, že letošní čas by nám loni v pohodě stačil na první místo. Ale taky závisí na průtoku a časy se dost ročník od ročníku různí. Jirka si výlet docela užil. Předjížděli jsme ho někde před Zátoní a zkoušel jsem ho hecovat, ať se nás chytne, ale jel si svou rychlostí. Na první pokus měl ale pěknej čas 3:12:40 a žádné koupání. Seekajaky jsou zkrátka uživatelsky vstřícnější lodě, než sjezďáky. Sašce na sjezďáku se první Krumlík moc nezadařil. Trochu se to v silné konkurenci čekalo. Její stopa ovšem byla podrobena Jany kruté kritice. Skončila na pěkném 6 místě s časem 0:52:31, bohužel jen ze 7 startujících. V cíli jsme dojeli hned nakonec parkoviště a rychle se převlíkli do suchého. Jirka poslechl instrukce, kde má vystoupit a tak jsem ho snadno našel se suchýma věcma a nemusel dlouho čekat v mokrém. Když si vzpomenu, jak jsme se v našich začátcích honili kolem řeky a byli v mokrých hadrech ještě hodinu po dojezdu, musím pochválit náš logistický posun. Robin s Čendou se drží klasiky a opět se v cíli klepali v kraťáskách a honili kohokoli, kdo je odveze nahoru. Naštěstí Čenda sehnal brzo něčí auto a mohli jet na start. Nám se ho podařilo stopnout. Strčili jsme seečko za Vrbojc auto a kluci svezli Jirku na start. Já se mezitím šel cpát čokoládou a svařákem. Když se Jirka vrátil, šli jsme si dát guláš, který už nebyl z nejteplejších a ještě trochu čokolády a svařáček a pivko. Energie se musela doplnit. Konečně taky vyvěsili výsledky a potvrzuje se, co jsme měli sami spočítané, naše bramborová medaile. Jednu už mám s C1 a jednu s C2 mix, tak jsem rozšířil sbírku. V pivovarské zahradě jsme obešli stánky s vodáckou tématikou. SUP (stand up padel?) letí a já nechápu proč a dávám mu maximálně 2 roky, než zmizí v propadlišti dějin. Saška si koupila památeční triko, snad poslední co měli na stánku. Doufám se jí akce alespoň trochu líbila a příště dá i lepší výsledek. Před vyhlášením pouští tradičně záběry ze závodu, ale nějak mě letos nezaujali, protože se motali hlavně kolem vítězů, dračích lodí a SUP (proboha proč?). Z našich známých se letos dostal na bednu asi jen Pivson a to v kategorii K1 vet a Kostka s hasičema na R4 neregistrovaní. Po vyhlášení promítali film ještě jednou a to jsme využili k přesunu do prázdného pivovaru, abychom chytli stůl. Večírek byl jako vždy super. Akia hrála celý večer, jen se ke konci museli opakovat, ale nikomu to nevadilo. Jejich písničky o lásce jsou zkrátka príma. Pomatuji si matně, že jsem tancoval i nějaký ploužák se Švehlíkovou. Vůbec jsem nevěděl, že mají taky nějaký v repertoáru. Noc byla zmoklá. Spali jsme na parkovišti v mém stanu pro 3, kam jsme se vešli dost natěsno. Ráno mě trochu bolelo mezi ušima a při oblékání jsem zjistil, že kluci, když balili moje věci, někomu odnesli bundu. Rozhodl jsem se, že se pokusím najít majiteli pomocí netu. Dali jsme tradiční výbornou snídani v pekárně u OMV a hnali se k domovu. Švejk jel s námi do Plzně, kde pořádal rodinné nákupy. Byl jsem celej rozlámanej a kocovinku jsem měl taky slušnou. Prospal jsem doma celou neděli a léčil se výbornou domácí pórkovou polévkou a arabskou kávou.

Příště: Vyzkoušet si sezení předem a použít vyrovnávací klín pod zadek, abych seděl vodorovně i při nahnuté lodi a ne na půlce zadku. Chce to nižší sedačky, nebo kostku a kleky, aby se dalo kleknout jako ve sjezďáku a měnit různě polohu. A nezapomenout energotablety.

PS. Bunda patřila Alfonsovy z TR Olomouc, snad mu došla v pořádku.