Kamenice 1.

Dalším Naším špuntovým počinem se měla stát Kamenice, ale kvůli počasí strach s námi cloumal. Nakonec jsme se ale odhodlali a vyjeli směrem Jizerky, kde hlásili první povodňový stav na Kamenici i Jizeře. Do Plavů jsme dorazili lehce posíleni vínkem asi tak v půl dvanáctý a vydali se do hasičárny. Paní nám natočila ještě dvě Svijanky. Protože lehce pršelo uložili jsme se na verandě zavřených potravin a ve spacáčku ještě vychutnávali výborné vínko Zumali z JAR. Kopáč si vyhlídl luxusní garáž pro 5 aut a netušil. Ještě ani nespočinul a už tu byli mladý a starý obránce garáží se psem a tloukli mu tyčemi výhružně u hlavy. Po krátké chvíli jsme kupodivu přesvědčili místní domobranu, že jsme kladní hrdinové tohoto příběhu a že se není čeho bát. Nakonec nás dokonce pozvali ať spočineme mezi jejich zahraničními vozy a nezlobíme se. Jsou zvyklí na vodáky po kterých zůstávají v garážích hovna. Stejně je obdivuji ve dvou a s jejich věkovým průměrem, který nesnížil moc ani pes, provokovat 5 opilých chlapů. Hlavně že jsme se vyspali.

Druhý den nás čekal mírný šok. Kamenice měla asi tak 25 kubíků a s tím jsme v duchu nepočítali. Sjeli jsme tedy auty pod soutěsku do Navarova a prošli si inkriminovaný úsek ze zdola. Objektivně jsme posoudili, že naše schopnosti nedosahují kvalit tohohle objemu a rozhodli se bláhově pro snažší spodní úsek. Kluci svezli auto dolů a hurá do vln. Musím na tomto místě vzpomenout. Podařilo se mě nechat u Rusalky můj milovaný SWAT nůž věnuji mu tímto vroucí vzpomínku, ukrojil mě mnoho koleček salámu. Dále k věci. Netuším jak ostatní, ale já po 50 metrech zjistil, že těžší, větší a rychlejší vodu jsem ještě nejel. Tobogán WW V jsme klidně obnesli a pod ním se po jednom vrhli ze skalky do chladných vln. Tam jsem přehodnotil své předchozí tvrzení, tady to bylo ještě horší. Nicméně se nikomu nic nestalo a někteří si to i užívali, já cítil jen respekt a o nějakém hraní nemohla být řeč. Jez 4,5 m na který jsme se všichni těšili se jet nedal a tak jsme ho opět jen obnesli. Pak už se nestalo nic zvláštního, zima byla hnusná a voda studená. V cíli jsme pěkně vymrzli a pak už jen balení a do Starého mlýna za vtipným výčepním na gáblík. A domů, byl to křest ohněm, ale nepřecenili jsme své schopnosti a tak žijem, ne jako jiní nešťastní HUUUURÁ.