Bradava 2.4.2006

Účastníci:  Švejk, Ička, Tarzan, externisté Fantoci, Klacek, návštěva Jarda Sígr.

Na Bradavu mě upozornil přítel Mlha, hlavně teda na vodopád pod rybníkem Hvížďalka nad Spáleným Poříčím. Nelenil jsem, koupil jsem si turistickou mapu Brd a v sobotu ráno vyrazil autobusem do Poříčí. Když jsem ráno našel výše zmiňovaný vodopád, hned jsem dojat tou nádherou obvolal kamarády a oznámil jim , že Bradava je to co musíme jet. Překvapivě všichni souhlasili a tak byl stanoven sraz na neděli 9:00 hodin v Poříčí. Tři (Fantoci, Klacek a já) jsme jeli z Plzně a sraz jsme měli s Jardou na soutoku Bradavy s Úslavou v Nezvěsticích. Všechno klaplo fantasticky, naložili jsme Jardu i s lodí a jeli na start, kde už na nás čekal Švejk s Ičkou. Po shlédnutí vodopádu, jsme rozhodli, že jestli ho pojedem, tak až rozpádlovaní na závěr svezení. Pojmenovali jsme ho Pivsonův skok po jednom kamarádovi, díky kterému jsme tam vlastně byli (ani to netuší). Nasedli jsme pokorně pod a doufali, že nebudem moct drhnout, protože vody už moc nebylo. Hned na začátek jsou tři umělé stupně vysoké asi tak 0,5 metru až metr. Jardovi se nějak po zimě nedařilo a tak ulovil hned dvě hodnotné krysy. Bojoval statečně, ale bylo málo vody a nějak si nemohl srovnat nové pádlo „pannu“. Dál už to byla pohoda splouvání. Fantoci si vyzkoušel o jednu větev eskimáka a ještě ho umí, také  s novým pádlem. Marťa ho o kousek dál napodobil a nová loďka mu taky zvedá dobře. Jinak nic zajímavého, koryto poměrně volné, jen nějaké vrbičky, ale nic dramatického a i lávky jsou vysoké, nemuseli jsme vylézat ani jednou. Celou trasu zpestřují menší umělé stupně, některé i s válci a tak jsme se ani nenudili. V cíli akce asi tak po 8 km už za krásného počasí jsme převezli v pohodě auta a  vrátili se na start. Pak už měla přijít slíbená odměna v podobě vodopádku. Nebyli jsme si stále jistí jestli to bude odměna, nebo trest. Na místě jsme zkoukli terén i z druhého břehu a poslali tam Marťu s kamerou. Pak nám Švejk hodil korunou a já orel jsem měl jet první. Jarda si s Foťákem stoupl na pravou stranu a tak konečně snad budem mít nějaké zajímavé záběry. Záchranáři Ička se Švejkem se postavili asi tak na 4 metry vysokou skálu a pohazovali významně házečkou. Sklouznutí jezu byla normálka, první skok jsem skočil v pohodě a docela daleko i druhý jsem najel dobře a myslel si, že mám vyhráno. Pod ním jsem ale zmizel, v překvapivě velké žumpě a následovalo rodeo stylem čumák-prdel-eskimák, ani nevím jak se mě to podařilo. Stačil jeden eskimák a byl jsem venku, pak jsem se srovnal po proudu a v klidu sklouznul poslední stupeň do jezírka. Ztráty minimální, trochu jsem asi valil oči a odřel jsem si pravou ruku, ale díky novým motokrosovým rukavicím to dopadlo dobře. Fantoci měl průjezd naprosto stejný, až na to, že v žumpě se přimlask na dno a chvilku tam poseděl a eskimáka udělal, zřejmě ze solidarity až v soutěsce těsně před bazénem. Konečně máme vše na videu od Spilberga Marti a Camerona Jardy. Následovalo tradiční sebe poplácávání po ramenou, znáte to ne? Dojmy jsme ještě umocnili výletem na Ejpovickou kaskádu, kde podle Mlhových zpráv frčelo 17 m³. Cítili jsme s toho trochu respekt a stejně už se nikomu nechtělo do gumy, tak jsme se jen pokochali a hnali se k domovu . Co říci závěrem? První jarní vodácký výlet se vydařil.

Pavel T. Vrána