Wilder Freiger 9.-12.3.2012

06.05.2012 17:54

Akce: skitouring

Obtížnost: střední

Zúčastnění účastníci výletu: Tarzan a kamarád Pavel Novotný

Počasí: Azuro, v neděli trochu mraků a sněžení.

Další soukromá skialp akce. Nikdo se mnou dlouho nechtěl jet na hory. Tak jsem si napsal na Lezce inzerát a ozval se mi Pavel. Domluvili jsme se na prodloužený víkend. Chtěli jsme vylézt na pár kopců v Stubaiských Alpách.

            Odjezd jsme naplánovali na pátek ráno. Po drobných komplikacích, způsobených mojí špatnou navigací, mě Pavel v Plzni našel a pokračovali jsme na Mnichov. Jeli jsme pohodově na spotřebu a snažili se tak nějak seznámit. Cesta podle GPS utíkala naprosto bez problémů, jen s jednou malou chybou u Insbrucku, kde se Pavlovi podařilo najet na dálnici a hned nás po třech kilometrech při sjezdu zastavili policisté a pokuta 120 euro dost mrzela.

Na parkoviště Grabaalm jsme dojeli něco po třetí hodině. Byl pátek a čerstvě nasněženo a tak jsme museli stopu k chatě v lese hledat. Těžké batohy a složitý terén nás trochu zdrželi a na chatu jsme proto dorazili až za tmy při světle čelovek. Cesta nám trvala skoro 4 hodiny, i když v průvodci psali o dvou. Prostorný, jednoduše zařízený winteraum je celý z betonu a tak se hned tak nevytopí. Byli jsme jedinými návštěvníky. Večer jsme strávili klábosením u kamen u čaje s rumem.

Ráno jsme nemuseli vstávat moc brzo. Měli jsme celý den a tůra byla odhadem tak na 4-5 hodin. Stopa už byla naštěstí prošlápnutá od jiných ranních ptáčat a tak se nám šlapalo dobře. Naše tempo nebylo nejrychlejší a hodně lidí nás předhánělo, ale počasí bylo super a nebylo kam spěchat. Na vrcholu Wilder Freiger 3418 jsme byli něco po poledni. Poslední úsek se jde bez lyží. Udělali jsme pár fotek a šli zpět k lyžím. Sjezd byl nádherný. Bylo asi tak 40 centimetrů prašanu a před námi jelo dolů jen něco kolem 20 lyžařů, takže se dala najít vlastní lajna. Ještě jsem nezažil hezčí a delší sjezd. Před žlabem na konci ledovce jsme se nechali vlákat stopou jednoho borce do leva slepé uličky a museli se pak kousek vracet. Chlapík si totiž na konci jen tak skočil asi 5 metrovou skalku a na to jsme se necítili. Čekali jsme, že nám na chatě přibude společnost, když byla sobota, ale nikdo se neobjevil. A tak jsme strávili další příjemný večer u kamen s čajem s rumem. Během noci se zatáhlo a začalo mírně sněžit. Přesně podle předpovědi.

Ráno bylo trochu zamračené a všude bylo pocukrováno asi 3 centimetry čerstvého sněhu. Rozhodli jsme se pro pokus o Wilder Paff a když to nepůjde, vrátit se zpět. Toho dne nás nikdo nepředbíhal. Pravděpodobně kvůli špatné předpovědi. Cestou na vršek, jsme se rozhodli pro malou odbočku, prohlídnout sedlo Bieljoch, přes které jsme chtěli v pondělí přejít na Stubaiský ledovec. Výstup do sedla byl dost umrzlý a my nenasadili haršajzny a tak to bylo docela nepříjemné. Jinak ale sedlo vypadalo schůdně. Po krátkém sjezdu jsme chtěli znovu nasadit pásy a pokračovat dál na Wilder Pfaf, nebo alespoň kam nám dovolí čas, počasí a síly. Bohužel moje High Trail stoupací pásy se opět projevili jako slabina a nedokázal jsem je v mrazu a lehkém sněžení nasadit. Zkusil jsem je kombinovat s univerzálními haršajznami Hagan Super grip, ale ani s těmi jsem neuspěl. Schválně jmenuji značky a výrobky, protože je určitě ani jeden nedoporučuji. Museli jsme zahájit sjezd k chatě, i když bylo teprve dopoledne. Při sjezdu jsme potkali jediného člověka ten den. Nějaký solista přecházel přes Bieljoch na Dresdnerhütte. Zpýtky ve winteraumu jsme roztopili kamna, usušili pásy, najedli se a šli se jen tak projít kolem chaty. Vyzkoušeli jsme hledání lavinovým vyhledávačem, podívali se na kletergarten a na závěr si sjeli takový bezpečný 200 metrový nerozježděný svah. Podařilo se mi na něm dvakrát vyválet. Večer jsme opět proklábosili u kamen, tentokrát už bez rumu. Měl jsem menší obavy o cestě k autu. Třetí den mělo být opět horší počasí.

Předpověď počasí se naštěstí nenaplnila a už v noci byli vidět hvězdy. Ráno jsme vstali o trochu dřív a po snídani jsme uklidili chatu a vyrazili opět směr Bieljoch. Jitro bylo nádherné a mohli jsme šlapat jen v tričkách. Lidi nebyli zase žádní. Do sedla to bylo dnes o poznání snazší, díky včas nasazeným haršajznám a troše nového sněhu. Sjezd ze sedla byl ale hrozný. Bylo málo sněhu a nový sníh jen ukryl všechny kameny, přes které jsme se šoupali a ničili skluznice. Za vyššího sněhu to může být krásný sjezd, a nebo za nižšího sněhu se to schází vlevo u skály na mačkách. My měli bohužel střední stav, který vypadal, že půjde na lyžích, ale nešel. Bylo to naštěstí jen asi o 30 výškových metrů a pak už se nechalo jet krásně prašanem severním svahem rovnou k lanovce. Na Dresdnerhütte jsme si dali každý jeden Weisbier a šlapali dál na sjezdovku Wildergruben. Sjezd pod lanovkou měl málo sněhu a chatár nám ho nedoporučoval. Od dolního parkoviště to bylo k autu ještě něco kolem dvou kilometrů, ale naštěstí už jen mírně z kopce. U auta jsme byli někdy po druhé hodině. Cesta do Plzně probíhala opět pohodovou jízdou a tak jsem byl doma na pozdní večeři. Výlet to byl super a Pavel se ukázal jako skvělej parťák.

 

Fotky jsou na: http://ko1ko.rajce.idnes.cz/Stubaital_9.-12.3.2012/