Vltava Nonstop Lenora – Praha (původně Mělník)

Vltava Nonstop Lenora – Praha (původně Mělník)

Nápad to byl samozřejmě Švejkovo. Já osobně jsem o této akci četl a říkal si, že takovou hovězinu bych nikdy nejel. Ale nakonec, když chtěl jet on, tak jsem samozřejmě souhlasil. Tak jsme uskutečnili první pokus a to v září 2004. Dalšího nadšence jsme sehnali v Péťovi Polívkovi. Byla to pouze seznamovací akce a také tak dopadla. Ale poučili jsme se a teď vyrazili s novými poznatky značně posíleni.

Termín byl stanoven na pozdní září a překvapivě nám vyšlo skvělé počasí. Letos jsme také vzali, místo Péti, Kopáče od kterého jsme si slibovali větší páru v rukou a klídek v krizových situacích. Loď jsme půjčili, poučeni s předchozích nezdarů, plastovou (Old Town Discovery) od pana Sikyty a dopravu nám zajistil Fanda Kopáčovým vozem, tímto bych dotčeným rád poděkoval, vše zafungovalo skvěle. Dovolenou jsme si letos vzali už ve čtvrtek a vyrazili s Týna časně kolem 11:00 abychom v Lenoře byli včas a mohli vyplout v 16:00. Po cestě jsme se stavili na poslední normální jídlo ve Vimperku a pak už dojeli do kempu v Lenoře. Tam jsme měli malé problémy s balením a úpravou lodě (demontáž zpěry), ale nakonec se nám podařilo odrazit od břehu v 16:13 a naposledy zamávat Fandovi, který stále pochyboval o nosnosti naší loďky a několikrát nám vypočítával kolik vážíme a jakej budeme mít ponor. Po ujetí asi 50 metrů jsme mu museli dát za pravdu a já se dobrovolně vylodil a šel po břehu. A teď veselá vydří příhoda. Jednu chvíli kdy jsem šel mírně před klukama najednou vidím v řece vydru. Upozornil jsem na ni kluky. Asi tam něco lovila a tak poskakovala v proudu, ale jak říká Švejk byla v proudnici. Nevím jestli by to mechomilným ochráncům stačilo jako odůvodnění toho, že ji převálcovali. Naposledy jsem ji viděl asi tak půl metru před rozkulenou lodí. Oba tvrdí že stejně měla nějakej odřenej hřbet a že ji nepřejeli, stačila prý zmizet pod břehem. Chvílema jsem měl problémy klukům stíhat a ušel jsem po břehu asi tak 2 kilásky, než se řeka stala sjízdnou pro tři lidi, alespoň nejsem vydrovrah. Cesta nám pěkně utíkala, střídání jsme stanovili na 2 hodiny. Já jsem si to užíval jako první ležák. Soumarák i Nová pec 21:10 byli podle časového plánu a dokonce díky velkému vzdutí jsme i přišli o peřej před Lipnem, která nás posledně po tmě trochu zaskočila. První střídání bylo někde pod Soumarákem a spát šel Kopáč. Druhé střídání bylo těsně před Lipnem a spáč byl Švejk. Na Lipně jsme měli třetí střídání u Tajvanu a já byl opět spáč. Já si teda jako navigátor myslel, že jsme trochu dál, ale rybáři na břehu nám řekli přesně kde jsme. Raděj jsme se snima moc nebavili, protože nás přemlouvali ať jdem spát a že na hrázi můžem bejt nejdřív tak v dest ráno a že stejně zabloudíme. Nevím co dělali kluci, ale střídal jsem někde těsně před Frymburkem a pak jsme to se Švejkem dovalili až na hráz s malým zajetím kouknout se na kostel do Výtoně. Byla taková mlha, že jsem nechápal jak může vědět kterým směrem jede a chvílema už jsem začínal bejt rozčarovanej a radši koukal na kompas.

Nakonec jsme na hrázi byli ve 3:25. Kolejda fungovali skvěle a Tak do Vyšáku jsme dorazili něco těsně po 5:00. Byla hrozná tma a mlha a přišlo nám že je hodně vody, na štěstí, báli jsme se že škrtí kvůli opravám v Budějovicích. Ale přišlo nám riskantní vrahat se do vln po tmě a tak jsme se rozhodli na jistotu a raději se na chvíli natáhli. Nevím jak, ale usnul jsem i bez spacáku a na trapně tenké izolační vrstvě. Probudil jsem kamarády v 6:10 a po ranní toaletě jsme hodili loď na vodu a pelášili ke Krumlovu. Rána jsou vždycky trochu kritická, ale překonali jsme to. První spáč byl Švejk, ale na tomhle úseku je to stále nějaký jez a přenášení a vlny byli taky nějaký větší než normálně. A hlavní je na takovéhle akci neriskovat. Cesta ubíhala v pohodě, ani si nějak nevybavuju nic zajímavého, trefili jsme pár kamenů, ale plast je plast a přenesli pár jezů. Už si ani nepomatuju střídání, jen vím že jsme udělali eště jedno 2 hodinové kolo a pak už střídali po hodině. Pádlovat 4 hodiny v kuse je moc. Slunce se ráčilo ukázat až v 11:00, ale pánbůh zaplať za to. Krumlov jsme proběhli myší dírou, stejně ho všichni známe a tohle je rychlejší. Do Budějovic jsme dorazili stále s náskokem proti očekávaní. V 19:00 do Vrbna a tak jsme si v klidu dovolili langoše, pivo a kafe. Na kanále je NKZ, ale nikoho známého nepotkáváme, jen jednoho kamaráda slalomáře, ale neznám ho jménem. Ve 20:00 z Vrbna a hurá ke Hluboké po vodě, kterou naše pádla eště nečeřila, ale která eště stále trochu tekla. Pod Hlubokou nás zaskočili už po tmě mělčiny, ale s minimálním zdržením jsme je překonali, vody bylo dost. A pak už jenom Volej a volej a volej a volej. První Hněvkovice? Asi, převážení v levo kolejdama, celkem pohoda. Soutok s Lužnicí, ale opisuju to jen s kilometráže z řeky si ho moc nevybavuju, byla tma. Další Kořensko, opět v pravo kolejda a pak už orlický trhák 60 km, naše rychlost se ustaluje na 6 km za hodinu plus čas na výměny a rozhejbání. Druhé ráno je masakr, naštěstí mlha se zvedá rychle a máme i dobrou mapu. Slunce vyšlo naštěstí už v 8:00, krátce po tom co jsme minuli Zvíkov v mlze a soutok s Otavou. Začínají nás iritovat rybáři, ale my je asi štveme víc, několik se jich snaží bejt sarkastických a pár vlasců nám uvízne na špičce, nejzdatnější je v tom Kopáč, ten měl najednou i dva a voba krásně pískali, já měl jenom jeden s rolničkama. Hráz Orlíku byla trochu záhada, ale nakonec jsme to vzali drze k výtahu a vytáhli loď přímo po hrázi. Než někdo stačil něco namítat hodili jsme loď na kolejda a pelášili pod hráz po kostkách po pravém břehu. Doufal jsem že mě pokoření Orlíku nějak pozdvihne duševně, ale nic jsem nepocítil, jen únavu a stále jsem se těšil nejvíc do pelechu. Pod Orlíkem je přehrada 12 km dlouhá, jméno už ani nevím a tak si pomáhám kilometráží, jo je to Kamýk. Po ujetí první hodiny rozhodujem o malé pauzičce a koupání. To nás posiluje na duchu a smývá humus s těla, nemáme nikdo ručník a tak jedu další půl hodinu nahej, abych oschnul, nikoho jsem nepohoršil asi. Hráz má Kamýk fajn a jsou tam kolejové vozíčky na převážení, tak můžeme šetřit naše kolejda. Další je na řadě prokletá přehrada Slapy, člověk už není psychycky připraven na žádnou hroznou dýlku a ta potvora má 40 km. Večer zase kolem 19:00 stavíme na nějakých závodech na hladké vodě a občerstvujeme se opět pivem a kafem. Hodnotíme naši situaci, že to do Mělníka asi nebude. Tak mírně zvolňujeme, protože do Prahy to máme s prstem v nose a když tam dojedeme dýl tak to budeme lepší pro naši dopravu Fandu, protože jezdit tam na 3:00 je blbý. Když dorazíme na hráz Slap tak začíná noční bojovka. Oběhneme celou hráz asi dvakrát dokola, než zjistíme, že je skutečně tak blbá pro přenášení, čemuž se nám nechce stále věřit. Úmysleně se promenujeme před bezpečnostními kamerami v naději že se někdo ukáže a poradí nám, ale nikde se nehnula ani noha inu sobota půlnoc. Nechápu k čemu tam ty kamery jsou. Nakonec po schodech na silnici, přes hráz do vsi a po schodech dolů k řece. Jestli to pojedu eště někdy, tak vystoupím na levém břehu a na vrata si vezmu pilku na železo. Další je přehrada Štěchovice, tu jsem ani neviděl, protože jsem spal jako andílek, a ti obětavci mě probudili až na hrázi, sláva jim. Další je soutok se Sázavou a přehrada Vranné. Všechno je ve tmě a mlze a taky už to člověk moc nevnímá, mezi 2:00 až 6:00 to hodnotím jako nejhorší část dne. Pomatuju si eště Davli asi a pak jsem střídal a to je konec, protože mě probudili až na jezu v Modřanech a nechali mě sjet turistickou propust. A tam jsem dosáhl stoprocentně největší rychlosti nonstopu, protože takhle rychle jsem na žádnej keni eště nejel. A pak už jenom hledání Fandy pod jeřábem kde štěká pes a u Švejka taky štěká pes pod jeřábem, ale nevidí se a pak rychle domů a snažit se po hodině spánku nejít něco dělat a pak zase hodinu nespat a zase dvě něco dělat.

Pavel T. Vrána