Troja 2.-3.6. 2012

Akce: Raftové závody

Obtížnost: WW III.

Zúčastnění účastníci výletu: Ička, Švejk, Kopáč, Tarzán.

Počasí: Nic moc. Polojasno, přeháňky a v noci dost zima. Sobota byla dobrá.

            Opět jsme prodělali tradiční diskuze na téma, jestli jet pro mě do Plzně, nebo mě tam nechat. Zkoušel jsem bojovat, ale vyřešil jsem to nakonec papírovou cedulí PHA a stopováním v Plzni na Rokycanské směr Praha. Vzalo mě hned třetí auto. Mohl jsem jet až do Prahy, ale raděj jsem na kamarády počkal na benzíně u Rokycan. Na slalomy se musí jezdit den předem. Páteční trénink je nutný, když nechceme působit při závodu příliš legračně. Navíc je to už delší dobu náš jediný trénink na divoké vodě. Na kanále bylo poměrně málo posádek a tak jsme si vodu docela užili. Až na tu průtrž mračen a zimu. Švejk používal nová úžasná hesla, například: „Znovu a lépe“, nebo: „Něco je špatně“.  Po poježdění jsme se prezentovali. Prvně jsme se my obrozenci nahlásili jako posádka VO7 Donaldi. Také jsme zkoukli obtížnost stavěné traťe, aby bylo v restauraci o čem přemýšlet. Postavili jsme si letos v kempu jen plachtu, abychom nemuseli platit za stan. Na kanále točili holbu. Tak jsme raděj vyrazili zkratkou do sokolovny za dobrým jídlem a hlavně teplem. Sokolovna je mírně předělána a moc se nám tam nelíbilo. Jídlo ale dobrý, Kopáč si dal minutku a já polívku. Viděli jsme bohužel také konec fotbalového zápasu, v kterém naše reprezentace prohrála v přátelském utkání s Maďarskem. Spát jsme šli někdy před půlnocí.

            Ráno bylo počasí o něco lepší. Hned na nás ostře vyjel recepční HG sportu kvůli ubytování a nahnal nás do recepce, kde nás zkásnul o neuvěřitelných 1200,- za dvě noci, plachta ne plachta. Dali jsme si snídani z vlastních zásob a odebrali se na start. Podívali jsme se ještě, na pár posádek a ujasnili si stopu. Tradiční diskuze jet to returou nebo přímo. Jízda nebyla žádnej zázrak. Hned v první bráně jsem zazmatkoval a nedodržel pokyny a už se to s námi vezlo. Nakonec s toho bylo jen zdržení. Zvládli jsme to bez padesátky, ale čas byl horší než obvykle. Koukali jsme na ostatní posádky a druhou jízdu se pokusili zajet lépe, ale situace se prakticky opakovala. Horní kombinace vlásenek nás zase rozhodila. Jinak se mě obě jízdy ale docela líbily. Umístění ovšem bylo smutné 26 místo.

            Po závodě jsme se rozešli každý za svým programem.  Času jsme měli dost. Do R2, které jsme letos prvně přihlásili, teda posádka já a Švejk, zbývali čtyři hodiny. Já se šel proběhnout, Ička projít do Stromovky, Švejk se dospat a Kopáč ani nevím, kde byl. Asi u kanálu sledoval jízdy ostatních posádek a R6. Když jsem se vrátil, napadlo mě, že bychom si mohli půjčit od Panenky testovací loď Robfin, jež tam u stánku prezentoval. Viděl jsem, jak na ní někdo jezdí pod cílem a napadlo mě, že by bylo dobré zkusit, jak se taková loď chová. Ochotně nám ji půjčil. Byla to výborná loď, se sedačkami  blízko u sebe, pevnými řemeny na klečení, krásně tvrdým dnem a vylejvacím rukávem. Zjistili jsme, že je třeba dělat velké náklony a akcelerace že není nic moc, ale krásně točí. Zkušenost to byla důležitá. Zvlášť když Švejk nikdy v ničem podobném neseděl. Při vracení nám jí vychválil ještě Tomáš Mádr a o klasické nafukovačce tipu pálava se vyjádřil, „ než jí zatočíš, tak dostaneš hlad“. Na závod se nám ji podařilo půjčit přímo od posádky  Tomáš Mádr, Jára Pospíšil. Za sebe musím říct, že jízda to byla super, jako vždy trochu pomalejší, ale pohoda. Švejk si myslí, že škrtl první bránu, ale ve výsledcích jsme měli čistou jízdu. Trochu mi to připomnělo časy, když jsme jezdili s Vitáskem a Pulcem na raftu. Druhá jízda byla ještě lepší, ale konec se nevydařil. 10 jsme pověsili moc nad a při scouvávání nás to stáhlo a tak jsme měli výrazně horší čas a i nějakej šťouch. Bylo s toho pěkné 4 místo. První byl Mádr s Pospíšilem rozdílem třídy. Po závodě jsme šli ještě trénovat, protože brány stále vyseli a nikdo nejezdil. Zkusili jsme jet ještě jednou slalom, ale stejně nám to nešlo. Přestávali jsme mít sílu a tak jsme to trápení ke Kopáčově nelibosti ukončili. Ani jsme si nezkusili stopu na nedělní sprint. Večer byla v kempu nějaká místní kapela a každé 6 pivo zdarma a tak jsme jich pár vypili a pokecali s Kaplickýma. Dělali si z nás srandu, proč jsme Donaldi a vyslechli jsme si pár vtipů na Slováky a tak nějak to byl večer jako vždycky. Spát jsme šli kolem půlnoci opět pod naši drahou plachtu.

            Ráno tradiční rituál, snídaně, zuby, balení a rychle na tréninkovou jízdu sprintu, kterou jsme bohužel prošvihli, protože jsme stále řešili stopu. Už jsem ji tu kdysi psal, tak tedy znovu. Na hoře vpravo, pod šroubem přejet do leva a od žehličky středem. Obě jízdy se nám docela povedly a tak jsme měli tuším 22 místo, což je s podivem lepší než ve slalomu. Následoval tradiční problém s hledáním Alenky a vracením čísel a pak už jen cesta domů. V Plzni mě nechali kluci raft, aby na něj Honza mohl nakreslit Donalda, když jsme ti obrozenci. Na výměnu si od Pavla Sikyty odvezli nedodělaného Vodnáře za 2000 Kč, z kterého se chystají udělat maratonský speciál. Švejk trochu brblal, že chci odvézt někam blíž k domovu, ale nakonec mě přiblížili. Opět jeden krásný výlet plný silných zážitků.

Pro příště:

Nechodit do sokolovny, je to bída.

Na trenink sprintů jít včas.

Ubytovat se na parkovišti u Loděnice nad kanálem a za ušetřený peníz si koupit novou pumpu.

Vtip dne:

V restauraci se baví dva hosté, který národ je blbější. Po chvíli se od vedlejšího stolu ozve:“ Ale máme najkrajšie piesne“.