Taschachhaus 16.-18.2.2013
Akce: Skialpový výlet
Účastníci: Pavel, Ozzy, Míra, Tarzan
Počasí: Sobota zataženo a sněžení, neděle skoro jasno, pondělí nádherně
Další lyžovačka v Alpách se přiblížila. Mělo nás být pět, ale nakonec jsme jeli jen čtyři. Pavel z Prahy a zbytek my tři Plzeňáci. Do fabie kombi s rakví je to tak akorát. Původní plán byl Groβvenediger. Počasí a lavinová situace nás ale nasměrovali do Piztalu. Slepě jsme věřili Pavlovi, že jako zkušený skialpinista nás začátečníky nevezme na žádnou těžkou túru. Z Plzně jsme odjížděli v sobotu chvíli po třetí hodině ranní. Do cíle jsme dorazili něco před desátou. Auto jsme zaparkovali přímo pod lanovkou a panáček na parkovišti nás poslal směrem na Taschachhaus 2432 m.n.m. a ještě přidal předpověď počasí, která se později naprosto přesně vyplnila. Lavinová situace byla na krásné dvojce a nic nebránilo bezpečnému výletu. Výstup na chatu nebyl tak úplně jednoduchý, jak jsme si představovali. Všechny stopy byli zaváté a byla hrozně špatná viditelnost, která byla způsobena difúzním světlem přes drobné sněžení. Hned na začátku jsem trošku bloudil kolem vodní elektrárny, ale nakonec jsme se napojili na správnou cestu. Závěr cesty byl trošku jiný, než jsem měl namalováno v mapě. Nová cesta byla naštěstí vykolíkovaná až k chatě a tak jsme došli všichni v pořádku. Původní plán byl, že zkusíme ještě nějaký drobný výstup odpoledne. Byli jsme ale dost unaveni, sněžilo a viditelnost byla stále špatná. Tak jsme radši zatopili, začali rozpouštět sníh, vařit hektolitry čaje a šetřit síly na vrcholový den. Když Míra na chatě vybalil všechno jídlo, co nesl, bylo nám jasné, proč se tak coural. Měl tolik zásob, jako kdyby chtěl na wintraumu zůstat celý týden. Milé překvapení bylo připravené na chodbě. Lahvová piva za pouhá tři eura. Naše těžce vynesená plzeňská se nám teď jevila jako hloupost. Chvíli po nás dorazili další výletníci. Brňané Radek a Tamara, kteří se ukázali jako příjemní spolubydlící. Na večeři mě pozvali Ozzy s Mírou na výbornou gulášovou polévku, které ale bylo tolik, že jsem se přežral, až mě trošku bolelo břicho. Měli jsme celý obrovský wintr jen pro sebe. Normální kapacita je něco přes dvacet lidí. Kluci se proto rozhodli spát přímo ve vyhřáté kuchyni. Já si vybral jednu z ložnic, Radek s Tamarou zabrali druhou a třetí ještě zůstala volná. Brňácí chtěli jít v neděli na Wildspitze 3774 m.n.m., ale přesvědčili jsme je, ať se přidají k nám a společně že zkusíme nenáročnou cestu na Bliggspitze 3453 m.n.m. Wildspitze si tak mohli nechat na pondělí.
Vstávali jsme až někdy před sedmou. Počasí bylo stále takové mírně zatažené, a tak nebylo kam spěchat. Túra začala dlouhým lehkým traversem přímo od chaty po levém svahu údolí. Další část byl nenáročný výstup k těžšímu sedlu. Ze sedla vysela ošklivá převěj veliká jak autobus. Podařilo se nám ji ale všem zdárně obejít s lyžemi na batozích po pravé straně. Pak už je jen krátký výstup na lyžích pod závěrečný asi padesáti stupňový sněhový svah, kterým nebylo těžké dojít až na vrcholový hřeben. Sněhové podmínky byli takřka ideální. Bohužel jsem tradičně netrefil nejvyšší vrchol. Bylo třeba popojít nenáročným terénem asi padesát metrů po hřebenu. Nejvyššího vrcholu nakonec dosáhli jen zástupci obou našich malých družstev, Radek a já. Cestou zpět z hřebenu se podařilo Mírovi s Ozzym shodit na Pavla takovou malou lavinku, za což si vysloužili pár ostrých slov. Sjezd byl nádherný. Měl jen jedno těžší místo pod již zmiňovanou převějí. Všichni to ale opět zvládli bezpečně a jen asi já jsem se trochu vyválel. Když Míra skočil z převěje a vyčistil půl svahu pod ní, nebylo už prakticky s čeho vytvořit lavinu. Snažil jsem se vyfotit i nějaké sjezdové fotky, ale nejsem na to dost pohotový. Snad jen Mírovo držka pod dropem malé skalky se mi podařila zachytit dostatečně pohotově. Dojezd k chatě už byl za krásného počasí, které se celý den pomalu, ale jistě lepšilo. Večer na wintru byl opět ve znamení čaje, polévky, klábosení kdo kde byl, kam pojedeme příště, jaké pásy jsou nejlepší a že jsme Pavlovi zase dali. Spací pořádek jsme zachovali jako první den. Noc byla až kýčovitě plná hvězd a trochu mrazivější než první.
V pondělí už jsme začali trochu dřív. Naštěstí Brno vstalo už v šest a tak jsme se přidali. Nemám rád vstávání moc dlouho, protože mě mrzí, když se pak nestihne vrchol kvůli horšícímu se počasí, nebo horšící se odpolední lavinové situaci. Radek s Tamarou vyrazili na Wildspitze 3774 m.n.m a my se vydali na nižší Ölgrubenkopf 3392 m.n.m. Začátek byl stejný jako na Bliggspitze. Trochu jsme jen protáhli cestu údolím a zahnuli hned za dalším hřebenem doprava. Následoval delší nenáročný svah, který opět končil úzkým strmým žlabem, za kterým už se jen kousek popošlo po mírnějším svahu k vrcholu. Sněhové podmínky nám přáli a tak jsme se dostali na lyžích až téměř na vrchol. Těsně pod vrcholem zjistil Ozzy, že mu opět prasklo vázání, jako už jednou na Šumavě. Sjezd se na něm ale uskutečnit naštěstí dal. Svezení to bylo hezčí než v neděli. Obloha byla modrá a všude jen čistý sníh. Prašanu bylo tak akorát a podklad byl krásně pevný, zkrátka pohádka. Snažil jsem se zase něco málo vyfotit. Před chatou jsme se rozdělili. Kluci zkusili sjet rovnou údolím až na parkoviště a já s Pavlem jsme se vraceli na wintr pro Pavlovo věci a na jednoho weisbiera. Od chaty jsme pak sjeli výstupovou trasou a napojili jsme se na dojezdovou stopu z Wildspitze. Pod ledovcem jsem viděl ještě uložený batoh Radka a Tamary. Snad se jim podařilo vystoupit až na vrchol. Dojezd k parkovišti byla spíše běžkařská záležitost. Na okolních svazích bylo vidět, že freeride je tady velmi oblíben. Kluci na nás čekali u hospody na sjezdovce. Sjeli jsme jen kousek po sjezdovce k autu a začali balit. Samospoušť nám udělala závěrečné foto a asi ve čtyři hodiny jsme mohli vyrazit k domovu. Cesta proběhla bez problémů. V Plzni jsem rozvezl kluky, protože jsem od Mnichova řídil já a zavezl se domů. Byla chvilka po desáté hodině. Pavel to měl domů ještě kus, ale on to určitě další den dospal. Kamarádi, děkuji vám za výborný výlet a stálou pohodu.
Poznámky pro příště:
Míra by si měl na takové výlety sehnat lehčí lyže, nebo hodně zlepšit fyzičku.
Z kopce jsme mu zase nestačili my.
Jídlo je dobrý promyslet přesně, ať netaháte zbytečnou váhu nahoru i dolů.
Kdo chce v klidu a bezpečí na vrcholy, měl by si vzít sebou mačky a cepín.
Kontakt na Radla je: radomir.danek@tiscali.cz
Fotky: https://ko1ko.rajce.idnes.cz/Taschachhaus_16.-18.2.2013/