Similaun 11.-13.1.2014

04.02.2014 15:21

Akce: Skialpový výlet

Obtížnost: malá

Zúčastnění účastníci výletu: Pavel Novotný, Petr Políka, Šárka Končířová, Ladislav Lenc, Pavel Vrána

Počasí: Slunečno, mrazivo nejvíc mínus 5, na hřebenech větrno.

 

Similaun bylo Láďovo a Péťovo přání. Ještě jsem tam nebyl a tak jsem souhlasil. Trochu jsem se bál popularity Martin Busch hutte. Čekal jsem plnej wintr a davy lidí. Oslovil jsem ještě Hanyho a Pavla Novotného. Začali se nabalovat další lidi a najednou nás bylo 10. Šárka, Tráva, Mirča, Jita  a Pavlovo kamarád. Postupně se skupina ale vytřídila na pět lidí. Pavel prohlásil, že nás odveze ve fabii s rakví. Moc se nám to nezdálo, ale brát v pěti lidech dvě auta se nevyplatí a tak jsme jeli s Pavlem. Byla to vzadu ve třech trochu tlačenice. Sraz byl ve 3:00 u Baumaxu. Šárka mi nabrala doma. Pavel měl půl hodiny spoždění a Péťa se vracel domů pro pípák. Odjížděli jsme něco kolem 4:00. Pavel jezdí vždycky přes Gapa a ani teď jsme ho nedokázali přesvědčit, aby koupil známku a mohli jsme jet po dálnici. A to jsme se připravovali na revoluci předem. Cesta trvala něco kolem sedmi hodin. Zima zatím letos nepřišla a tak jsem smutně pozoroval hnědé Alpy. Sníh se objevil až kousek před Ventem.

Zaparkovali jsme, již tradičně u lanovky, kde bylo spoustu volných míst. Letos po nás nechtěli ani parkovné. Na parkovišti jsme potkali čtyři kluky z Čech, co šli pěšky taky na Martin Busch hutte. Cesta na chatu byla celkem v pohodě. Šárka si prodělala malou krizi, ale s Péťovo podporou to zvládla. Na chatu jsem dorazil těsně před klukama. Nemohl jsem najít wintr, což u mě způsobila drobnou paniku. Naštěstí kluci věděli kam jít. Zatopil jsem a dal se s nima do řeči. Trochu mě zaskočili, když ani netušili kterej kopec je Similaun, na který se chystali. Půjčil jsem jim mapu. Wintr je nová dřevostavba s ústředním solárním topením. Bylo tam krásně teplo, a když jsem zatopil, nedalo se tam skoro vydržet. Záchod není žádnej přepych. Je to taková plastová bouda, na kterou se musí dvacet metrů po sněhu. Po kratším odpočinku jsme se šli s Láďou ještě projít kousek nad chatu. Podle výškoměru asi jen tři sta výškových metrů. Sjezd v lámavé krustě byl utrpením. Večírek byl jen tak na čaji s rumem, aby nám zůstali síly na vrcholový den a alkohol na oslavu.

Kluci vstávali už v 3:00. Slyšel jsem jejich budíček, ale pak jsem hned zase usnul. My jsme vstávali až v 5:00. Čelovky kluků už blikali vysoko na hřebenu přes údolí. Nikam jsme nespěchali a tak jsme vyrazili od chaty až 6:30. Šárka se bohužel necítila dobře. Bolelo ji v krku a tak se raděj rozhodla odpočinout. Cesta vede nenáročným terénem skoro středem údolím. Došli jsme se podívat na Similaun hutte. Byla zavřená a v sedle dost foukalo. Rychle jsme pokračovali dál k vrcholu. Na odpočinek nebyla chuť, protože na trasu vůbec nesvítí slunce a se silným větrem byla dost zima. Lyže a Pavel zůstali asi tak 100 metrů pod vrcholem, kde jsme potkali naše spolunocležníky na cestě z vrcholu. Na vrchol jsme šli v jejich stopách na mačkách a s piklama. Foťák měl jenom Láďa, protože Péťa ho nechal na chatě a já dokonce doma. Snad se mu nějaké fotky povedli. Sjezd byl o něco lepší než v sobotu, protože severní svah nebyl tolik krustovatej. Sluníčko už hřálo a tak jsme si konečně dali sváču a čaj. Na chatě jsme se potkali s kolegy všichni ve zdraví. Kluci se akorát chystali na sestup na cestu domů. My měli pohodu, protože jsme se vraceli až další den. Nikam už se nám ale nechtělo. A Šárka se o nás vzorně starala. Pořád běhala pro vodu a stále vařila čaj. Udělali jsme si alespoň malý teoreticko ptaktický lavinový kurz. Všechny pípáky a hledači zvládli nalezení dvou zasypaných celkem rychle. Na pondělí jsme měli dva tipy. Buď vrchol Hauslabkogel 3402 mnm a nebo Ötzi fundstelle 3200 mnm. U Šárky to vyhrál Ötzi. Vstávání se nám povedlo urychlit a cesta byla taky pohodová. Místo je to hezké. Mohyla stojí na hranici v sedle a nedá se minout. Chyběla tam ve schránce kniha, tak jsem tam nechal svoji mapu a hned jsem nás zapsal. Sjezd byl v krustě místy nepříjemný. Šárka bojovala asi nejvíc. Všichni jsme se ale dostali na chatu v pořádku. Udělali jsme malou přestávku na občerstvení a zabalení a pokračovali k autu. Cesta od chaty byla náročnější. Je to asi sedm kilometrů sjezdu a trvalo nám to hodinu a půl. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Místy koukali kameny a cesta není pořád z kopce. Z parkoviště jsme odjížděli někdy kolem druhé hodiny. Koupili jsme Pavlovi dálniční známku a cestu to urychlilo o hodinu. Před devátou už jsem byl doma. Šárko děkuji za odvoz od Baumaxu a všem za príma kolektiv a fajn výlet. Doufám, že nebyl letos poslední, protože zima ještě nezačala.

fotky: http://ko1ko.rajce.idnes.cz/Similaun_11.-13.1.2014/