Silvestrovská Mže 31.12.2011
Akce: Špuntový výlet
Obtížnost: WW I.
Účastníci: VO7: Švejk, Saška, Ička, Tarzan, Honza, Pivís, Robin.
Kamarádi: Čenda, Míla a kamarádi Kotváci a spoustu místních.
Počasí: Poměrně teplo, kolem nuly. Občasné sněžení.
Byl to poslední výlet roku 2011. Hodně dlouho jsem se téhle akce neúčastnil, protože jsem byl vždycky v práci, ale letos vyšel Silvestr na sobotu a já se mohl přidat. Původně jsem moc nechtěl, ale když se Ička ozvala, že by chtěla jet a že se odloučí prvně od Stáziny, řekl jsem si, že je třeba aktivní návrat na kajak podpořit. Navíc se taky rád svezu a vyzkouším novou bundičku od Ježíška. Protože jsme se rozhodli až na poslední chvíli, nechtěl jsem ostatním komplikovat život a rozhodl se jet jen ve dvou a s kamarády se srazit až v Kočově. Času ale bylo dost a tak jsme zajeli i na sraz do Horšovského Týna. U loděnice jsme se zdrželi jen chvíli, pozdravili slalomáře a jeli pomalu napřed. Až cestou mě napadlo, že jsme mohli nějak zkombinovat posádky a jet třeba se Švejkem a Saškou. Ale pozdě bycha honiti.
U Kočova se projevila má dlouhá neúčast. Trochu mě zaskočila nová silnice, ale mírná zajížďka přes obec byla zase posypaná a bez sněhu. Na startu už postávali kamarádi z Kotvy a Míla. Shodili jsme lodě a hned jsem jel s autem do Pavlovic. Vzal jsem to nejkratší cestou přímo do Damnova po neudržované cestě. Celou cestu jsem jel po sněhu. Těsně před Damnovem jsem si tak mohl vyzkoušet triky školy smyku. Naštěstí byla silnice široká a tak jsem udržel auto na cestě, jen srdce jsem měl až v krku. V Pavlovicích jsem raděj zatáčky k nádraží sjížděl už pomalu. Zaparkoval jsem auto u dubu, na který mám hezkou vzpomínku s chutí rumu na jazyku a chystal se vyběhnout zpět na start okolo řeky. Naštěstí jsem se podíval ještě do auta a našel tam svoje pádlo. Tak jsem běžel zpět zatížen pádlem. Cesta kolem řeky je docela pěkná a celá po rovince. Nedá se zabloudit, nejdřív po červené a pak kousek po zelené a u chat je ukazatel na Kočov. Dala by se projet i osobákem. Odhaduji tak něco kolem 5 Km. Bylo to příjemné rozehřátí na pádlování. Chvíli po mě dorazilo na start i 6 skrčenců v Mílovo peugeotu 105. Byli svézt dolů ostatní auta. Bohužel Švejk zapomněl v autě rum pro Béďu a foťák, ale snad budeme mít fotky od jiných kamarádů, kteří hojně fotili. Hlavně Kotváci jsou v tomhle ohledu pohotoví. Flašku si prej vyeskimujeme u jezu. Byl jsem zvědavý kdo bude tak blbej. Startovní proslov byl naštěstí krátký. Řečník nás upozornil na dva stromy na řece a mohlo se jet. První strom byl docela nepříjemnej. Ležel přímo za zatáčkou těsně nad vodou a nedal se přejet ani podjet. Všichni ho přenášeli. Mě a Ičce se ho podařilo, díky naší lenosti vystupovat, procedit v pravo. Je škoda, že někdo s organizátorů nevzal sebou pilku, protože uříznout ho, by byla práce asi tak na 5 minut. Pak byla zastávka pod jezem s ohněm, buřty, které jsme neměli a výborným svařákem, který jsme koštli. Švejk si vyzkoušel eskymáka hned při sjezdu jezu a mě začal přesvědčovat, že mám vyeskimovat flašku pro Béďu. Myslel jsem, že když už je mokrej, udělá eskymáka sám, ale nějak se mu nechtělo. Nejdřív se mi taky vůbec nechtělo, pak jsem souhlasil, když šlo o Béďu, ale zase organizátor neměl sebou flašku a sliboval ji až dodatečně, což nám bylo k ničemu. Pak odněkud vytáhli láhev vína, a tak jsem eskymáka udělal. Umyl jsem si tak alespoň vestu a bundičku, kterou jsem si ušpinil pod stromem. Mimochodem moje nová suchá bundička je super a hlavně neprotéká. Další zastávka byla u Bédi. Oheň měl velký a čaj s rumem a špek na klacku, bylo to příjemné zastavení. Chtěl dalšího eskymáka a vyhrožoval, že se příště nemám stavit, což asi stejně splním, takže další máchání jsem odmítl. Snad to myslel jen ze srandy. Rouzloučili jsme se i sním a jeli do cíle. Pak jsme viděli po kolejích profrčet Béďou avizované pendolíno, tedy alespoň někteří. Vody bylo letos dost, a tak šel jet i druhý jez. Je to materiálová záležitost. Švejk ho musel bokem, protože měl slalomku, ale špuntaři mohli rovně. V cíli jsme dostali perníkové pádlíčko, pozdravili kamarády, popřáli všem zdraví a štěstí a jeli k domovu. Konec zážitkům ale ještě nebyl. Na kruháči u dálnice se ozvala rána a lodě nám zůstali vyset na boku auta. Naštěstí nespadli úplně a ani autu neublížili. Švejk se Saškou jeli za námi a snažili se nás už chvíli upozornit blikáním, že nám nějak vlajou lodě, ale já si toho vůbec nevšiml. Naštěstí se nic nestalo. Lodě jsem převázali a pokračovali ke Staňkovu. Chyba byla ve špatném zaháknutí háčku a moc velké síle při šponování, která ho narovnala. Gumicuk se pak při větší rychlosti vyhákl. Dojezd zkratkou přes Pocínovice rovnou do Staňkova už byl bez problémů. Byla to příjemná akce a doufám, že se Ička s náma podívá i na jiné výlety.
Pro příště: Líp se domluvit na obsazení aut.
Buřta sebou.
Přeběh je pohoda 5 Km.