Salzach, Gail, 8.-11.5.08

Akce: Špuntový výlet

Obtížnost: WW III.

Zúčastnění účastníci výletu: Tarzán, Fantoci, Klacek, Jarda.

Počasí: Jasno slunečno, super na širák, jednou sprchlo.

Nějak jsme v přípravě zapomněli balit a vlastně se nějak vůbec domluvit, kdo co vezme, kam pojedem a co budeme jíst. Já jsem ani nepočítal s tím, že pojedu. Vlastně jsme ani pořádně nevěděli, kdy přesně chceme vyjet. Téměř vše ale dopadlo dobře. Odjezd jsme nakonec načasovali, i přes prskání Jardy, na čtvrtek ráno 6:00. Jídla jsme měli dost, i když já třeba doma nechal těstoviny a ještě něco nám chybělo, ale už nevím co. Pití jsme nakonec taky měli celkem dost. A bylo i co jezdit, díky kvalitním vodním stavům. Auto jsme v rámci šetření vzali jedno. Ve čtyřech je to ideální, jen pendlování bylo trochu náročnější. Volba padla na Marťovo Ušáka. Byl nazděnej až po střechu. Závodní auto to není, ale dovezlo nás. První řekou na rozpádlování měl být Salzach WW II.-III. Auto převážel do cíle Marťa a vrátil se celkem rychle. Na dva stopy. Měl štěstí a vzali ho místní raftaři. Singlové pádlo na stopování se tedy celkem osvědčilo, i když si stěžoval, že se nedá nacpat do menších aut. Na vodu jsme sedli v Högmoosu cca 300 m pod hrází a konec byl někde na odpočívadle na silnici 311 pod Oberhofem, asi teda. Byla to docela slušná štreka. Je tu jeden nesjízdný jez smrťák. Místo je dobře označeno. Značení splaší člověka asi tak 100 m před jezem, ale nechalo by se dojet až skoro k němu a vysednout na pravý břeh. Značení vás vyžene na břeh levý a přenášení je pak dlouhé 200 m. Možná za vyššího stavu to jinak nejde. Pod jezem jsou asi tři kamenité šoupáky dlouhé asi tak 20 metrů s převýšením 5 metrů. Nic nebezpečného, ale materiálová záležitost. Nicméně jsme je všechny sfoukli jen tak na oči. Jarda má totiž loď z půjčovny a my se nechtěli nechat zahanbit. Loď teda nemá z půjčovny, ale měl ji v reklamačním řízení a tak dostane za čas novou. V Lendu jsme koukli na vodopád na pravém přítoku a dali i jiných pár prokrvovacích pauziček. Vody bylo nejdřív hrozně málo a hledali jsme si cestu mezi kameny. Postupně vody přibývalo a závěr už byla taková vodnatější houpačka odhadem tak 30 kubíků. Krysu nikdo neulovil. Byla to voda vážně na rozjetí. Po dojezdu jsme se převlíkli a najedli a začali diskutovat co dál. Volba padla na Gail. Radil nám Mlha dle vodních stavů, náš osobní dispečer na internetu. Při přejíždění cestou kolem Tauernbachu jsme neudrželi vášně a začali uvažovat, jestli by se nechal, ale kilometráž nikdo neměl a neznali jsme ani potřebný vodní stav, a tak jsme nakonec pokračovali dál ke Gailu. Vzhledem k tomu co píšou na kajak.at, bylo naše rozhodnutí správné. Sjízdný úsek WW III.-IV. není moc dlouhý a pak následují nějaké menší prasárničky WW V. Nevím jak kamarádi, ale já se necítím na to vletět do pětky jen na voči. Při hektickém ježdění po pastvinách kolem Tauernbachu, se nám podařilo přerazit při couvání jednu malou závoru u dřevěné ohrady. Na autě naštěstí žádná výrazná škoda nevznikla, jen trochu klesla jeho tržní hodnota. Na Gail jsme dojeli až po tmě a chvilku bloudili po Maria Lugau, než se nám podařilo najít skrytou cestu dolů k řece. Večírek zahajovací byl vyhlášen vinný a tak jsme vypili všechno víno, co jsme si přivezli a nebylo ho málo. Spát jsme šli příjemně zmoženi cestou, sportem a dobrým vínem. Noc byla krásně teplá, a i když jsme spali jen pod širákem a téměř v 1000 m nad mořem, bylo nám teplo.

            Ráno po snídani bylo důležité losování o volant. Střižba je posvátná, kámen nikdy neprohrává a proto jsem se volantu hned po prvním pokusu ujal já. Byla to důležitá prohra, protože řidiče čekalo dost nejisté stopování cca 25 km po horské silničce, kde moc aut nejezdí, zatímco ostatní se mohli válet na louce u řeky a věřit, že řidič brzo dorazí. Jarda mě donutil napsat si do telefonu Untertiliach Wacht, což bylo místo, kde čekali a odkud jsme chtěli vyjíždět a vysvětlil mi, kde mám nechat v Kotsächu auto. Silnice je to hrozně klikatá a úzká, ujet 25 km mi trvalo i s hledáním parkování třičtvrtě hodiny. Ušáka jsem nechal na louce až u velkého silničního mostu v centru Kotsächu. Stopování, bylo nejdříve dost deprimující, protože za 15 minut projeli tak 4 auta. Naštěstí to čtvrté mě vzalo. Nakonec byla cesta docela príma a pocvičil jsem se ve své tragické němčině. Celou cestu jsem urazil cca za 2 hodiny a vystřídal 5 řidičů, s toho jednoho místního provozovatele raftingu a skupinku Čechů s nafukovačkama. Rakušani jsou skvělí, cca každé páté auto mě svezlo. Opět se perfektně osvědčilo pádlo, zvlášť když jsem stál na opuštěné silnici v lese. Bez pádla bych v neoprenových kraťasech a moiře vypadal spíš jako úchyl. Takhle jsem byl úchyl vodák. Před polednem jsme mohli sednout do lodí a pelášit po proudu. Gail je krásná řeka v ostrém opuštěném údolí, obtížnosti WW III. Cestou se neudálo nic dramatického. Občas nějaký ten eskimák a jedna smutná Marťovo krysa. Ani jsme ji s Fantocim neviděli, protože jsme byli nějak v náskoku a on ji vysekl až jako poslední. Jarda mu pomohl s odlovením a jelo se dál. Před Kotsächem je ještě jeden nepříjemný přenášecí jez. Normálně se končí nad ním, ale to já neznám a nevěděl jsem kde nechat auto. Po dojezdu do Kotsächu mě trochu odlehlo, protože auto jsem postavil dost drze na takovou evidentně soukromou loučku a tak jsem se bál, aby nám ho strážci zákona či majitel pozemku neodtáhli. Ušák ale byl na svém místě. Převlíkli jsme se a začali sušit. Jarda s Klackem odešli nakupovat a najednou začalo hrozně pršet, což nás překvapilo, protože obloha byla celkem jasná, jen nad námi dřepěl černý mráček. Byl velký asi tak kilometr v průměru a foukal vítr, tak jsme lehce poklidili věci a čekali, že za pět minut bude pryč. Jenže mrak se nějak sekl v údolí a kroužil a pršel a pršel. Z pěti minut bylo asi tak dvacet minut slušného ceďáku. Po dešti jsme zbalili mokré věci a vydali se proti proudu hledat nocleh a bližší výstupní místo, protože jsme se rozhodli dát si Gail ještě jednou, ale takhle dlouhou štreku už se nám jet nechtělo. Bloudíme podle GPS a sjíždíme k různým mostům, ale vždycky je to strašně daleko od hlavní silnice. Teoretičtí řidiči nechtějí jít takovou dálku na stopa do kopce od zaparkovaného auta k silnici. Dnes ještě řídím já, ale zítra to čeká jednoho z nich. U jednoho z mostů, který vybrali jako nejlepší nocleh, potkáváme pálavisty z Čech. Jedná se o dvě auta a 5 lidí s toho dvě holky. Fantoci s Jardou cítí šanci jak se ulejt z převážení auta a hned se začnou družit. Nabídli, že když nám pomůžou s převozem aut, tak že my jim jako poradíme odkud kam jet a pak je budeme na řece zachraňovat. Nový kamarádi jsou sympatičtí. Slovo dalo slovo a na zítra odpadá stopování. Parkujeme na druhém břehu nedaleko od nich a začínáme chystat jídlo. Chtěli jsme vařit těstoviny, ale protože jsem je nechal doma, bylo Fantociho vepřové rizoto. Po jídle jen tak sedíme a povídáme a pijeme. Naši nový přátelé nelení a ač je stále dost vidět odhadem tak 19:00 staví směle stany a to přímo u silnice. Měl jsem trochu strach, aby je někdo nevyhmátl a s nimi i nás. Naše strategie je zcela jiná. Vždycky sedíme u auta a pijeme dokud se nesetmí a kolem půlnoci padneme do spacáků, kde se dá. Za deštivého počasí tahle strategie není moc dobrá, to musíme pít v autě, dokud to jde a pak nějak přečkat noc samozřejmě většinou v autě, nebo pod nějakým přístřeškem či dálničním mostem. Jde aplikovat maximálně jednou či dvakrát po sobě, pak se musíme vrtnout do kempu nabrat nové síly. Letos je ale krásně. Stejně sebou nikdo nemáme stan. Fantoci s Jardou střihají o volant na další den a je to strašný drama. Stále dávají to samé. Až asi osmým pokusem vítězí Jarouš. Večer se jdeme seznámit s novými přáteli do jejich malého ilegálního tábora. Tento večer je rumový. Přátelé dávají do placu nějakou vodku a něco sladkýho. Jdou ale spát hrozně brzo a tak jsme jim nestačili vše vypít. Když jsme zůstali sedět mezi jejich stany sami, začínáme chápat, že bychom asi měli jít také do spacáků.

            Ráno nás budí Maďaři, kteří se hrnou na vodu u mostu, kde nocujeme. Nečeká je moc dlouhý úsek, o dost velkou část se okradli. My nasedáme o dost výše nad malým skůčkem, který vytváří limnigraf v Maria Lugau. Jedeme kratší úsek než včera. Končíme někde těsně nad Kotsächem. Vody je tentokrát o něco víc. Kamarádi na Orinoku a tuším Barace od gumotexu válí a sjíždějí vše jen tak na oči. Povedlo se jim ulovit jen jednu krysu. Mě se nezadařilo na jednom ostřejším místě a málem jsem ztratil pádlo, ale po delší době, než jsem si ho srovnal, se mě povedlo v pohodě zvednout. Nový kamarád Herr Novotny na kajaku Drago Rossi si někde lehce odřel obličej, ale ani nevíme pořádně kdy. Prostě ho v cíli měl najednou odřenej. Jinak jel docela dobře. Byl to tip pádlisty, co se naučí eskimáka a pak už se nebojí ničeho, ale kilometry by nějaké potřeboval. V cíli slušně unaveni, si rozvěšíme na po mostě mokré věci a vaříme extra hustou polívku. Naši noví kamarádi jedou pro auto do Maria Lugau a půjčují si naši mapu. Musíme na ně potom čekat, protože mapa je naše jediná a památeční, nechceme se jí vzdát. Docela jim to trvá. Jedeme jim naproti a zastavujeme je cestou v serpentinách. Protože musíme v neděli hrát házenou a fotbal, rozhodujeme se pro přiblížení k domovu a přejíždíme do Českých Budějovic. Je to cca 450 km. Jarda slibuje, že se vystřídá v řízení, ale nakonec to není třeba a Fantoci to odřídí sám. Marťa koupil v Kotsächu výborné jablečné víno a díky tomu se můžou zadní sedačky vesele předpít už na cestě, aby to lépe ubíhalo. Při jednom probuzení, jen tak kouknu na lodě na své straně a povídám, že jsou nějak vychýlené. Kamarádi mě přesvědčí, že je to normální a jedeme dál. Nicméně Fantoci zastaví na prvním odpočívadle za asi pět kilometrů. Pohled na střechu nás pobaví a trochu vyděsí. Jardovo ráčny se nějak povolili a svezli se z lodí ke straně. Marťovo Quadro vyselo už jen tak tak. Viz přiložené foto. Je to asi jediná naše fotka z dovolené s vodáckou tématikou. Projížděli jsme s takhle povolenými loděmi už i tunelem. Raděj ani nemyslet, co jsme mohli způsobit. Pak už jsem skoro pořád spal a tak si nic zajímavého nepamatuji. Do Českých Budějovic jsme přijeli asi tak ve 23:00. Chtěli jsme si dát dobré české pivo, ale na kanále mají jenom Budvar a stejně měli uzavřenou společnost. Došli jsme si na jedno k Carovi. Obsluha byla v pohodě a natočili nám i přes velmi pozdní čas. Spát jsme šli hodně pozdě. Ráno po snídani jsem přihlásil čtyři kajaky z vodáckého oddílu VO7 a získal jsem 50% slevu. Jarda mě mojí radost ze slevy pokazil, protože prohlásil, že na vodu nejde a tak jsem to měl stejně za plnou cenu. Pojezdili jsme, až z nás tekl pot a dostávali jsme křeče. Lidí bylo málo, a když už jich začalo přibývat, tak jsme stejně museli jet domů. Cestou do Plzně jsme logicky odvodili, že Jarda je vlastně Slávek. A tudíž mu teď tak budeme říkat. Martin se s námi rozloučil hned na čistírně a pelášil na házenou. My protože jsme měli ještě čas a hlavně hlad jsme si zašli do podlesí na oběd a pak se teprve rozloučili. Naprosto bez přípravy a přesto to byl pohodově a aktivně strávený prodloužený víkend. Hlavně díky kvalitním vodním stavům a krásnému počasí.

Fotky: https://ko1ko.rajce.idnes.cz/Salzach%2C_Gail%2C_8.-11.5.08/