Salza 21.-22.5.2011

01.02.2013 09:07

Akce: špuntový výlet

Obtížnost: WW II.-III.

Zúčastnění účastníci výletu: Saška, Švejk, Tarzán a kamarádi Míla, Klacek, Fantoci, Jirka

Počasí: Krásně jasno, teplo v odpoledních hodinách bouřky.

Vodní stav: Míň než nízká voda, ale pěkné svezení

 

Letošní první špuntový výlet byl znouzecnost. Nevyšla nám Troja, protože Míra musel do školy a tak jsme se téměř na poslední chvíli přidali ke Kotvě Plzeň a vyrazili na klasiku největší Salzu. Měli jsme sebou dva úplné nováčky Mílu s Jirkou a polonováčka Sašku na slalomce a tak jsme nechtěli jezdit žádné těžší vody, ale udělat z výletu pohodovou společenskou událost, což se také stalo. Počasí nám přálo a kromě jedné bouřky jsme měli celý výlet krásně. Vody bohužel nebylo moc, což je vidět na obrázku z vodočtu, ale na kajaky to stačilo a řeka alespoň neměla takovou sílu a všichni si to užili.

Museli jsme trochu doplnit stav lodí, protože někteří zatím nemají vlastní. Jirkovi jsme půjčili loď od Páji Sikyty a Marťa si půjčil Robsona od Íči. Míla už má vlastního nového Diesla a je na něj právem pyšný. Jeli jsme dvěma auty. Fantoci s Marťou a Jirkou z Plzně a Švejk, Saška, Míla a Já z Horšovského Týna. Odjezd z H.T. byl něco po páté hodině. Překvapivě jsme vůbec nebloudily a za nějakých pět hodin jsme byli kousek pod Wildalpenem. Zastavili jsme na parkovišti u silnice. Kluci dorazili asi 15 minut po nás, a protože obloha byla skoro bez mraku, ulehli jsme s vínkem do spacáků a probírali životní pravdy. Ráno jsme už jen dojeli kousek do kempu, posnídali a šli zjišťovat, jak se bude dopravovat Kotva. Nástup na vodu byl v deset hodin. Medvědice vzala autem do cíle na Saggraben suché věci a až dorazíme do cíle, sveze nám řidiče pro naše auta. Byla to výborná nabídka, která se neodmítá. Lehce jsme posnídali a šlo se na vodu. Bylo to krásné svezení, které kazili jen hustě poletující mouchy těsně nad vodou, kterých jsme spoustu snědli a spoustu pochytali pod oční víčka. Nikdo neměl s vodou výrazné problémy. Švejk honil Sašku z vracáku do vracáku a my jsme se také snažili oprášit něco z chabých schopností. Dělali jsme pravidelné přestávky na odpočinek a na doplnění energie a tekutin, bohužel některá piva nám praskla už na startu, plechovky jsou stále tenčí a slabší. Byla to ale moc dlouhá štreka a s najížděním vracáků jsme byli ke konci všichni už trochu unaveni, navíc od výstupních schodů Erzhalden přišla bouřka a nebylo to už nic příjemného. Celkem jsme ujeli tuším 20 Km. Jedinou krysu ulovil ten den Míla někde na začátku malé soutěsky. V cíli se Jirka začal učit eskymáka. Na převlíkání nám dost pršelo, tak jsme se museli uklidit do hospody na jedno pivo, na které nás pozval Míla, jako pomoc při záchraně, ale odlovil se v podstatě sám, nicméně darovanému pivu na značku nehleď.

Když jsme přijeli zpátky do kepmu ve Wildalpenu, bylo tam úplně sucho a zase už tam svítilo slunce, takže jsme všechny věci krásně usušili a navečeřeli se v pohodě a teple. Koupili jsme parkovací karty pro auta za 2,50 a doufali, že když budeme spát v erárním týpí, vyhneme se placení kempu. Další program po večeři byl navazování nových vodáckých přátelství a osvěžování starých. Ten večer akorát hrála Viktorka Plzeň poslední zápas, kterým se mohla stát prvně v historii mistrem ligy a zrovna na svoje stoleté narozeniny. Sledovali jsme zápas online na Jirkovo telefonu a ono se to povedlo, tak jsme začali slavit a slavili dlouho, hodně a samozřejmě zodpovědně s vodáckou rozvahou, aby nikdo nedošel materiální ani fyzické újmy.

Ráno nás v týpí probudil kempařův důrazný hlas, vyzívající nás k zaplacení kempu. Pro jistotu si ještě na památku vyfotil naše poznávací značky aut. Tak jsme mu zaplatili. Normální cena je 9,50 za osobu a noc. Za ty služby a exotiku v týpí to stálo. Druhý den jsme na řece zvolili kratší atraktivnější variantu a jeli jen 12 Km z Petrus 1 do Saggraben. Auta nám pomohla převézt opět Kotva, tentokrát před akcí, sláva jim. Počasí bylo opět nádherné a voda držela na pádle líp než první den a byla to paráda. První krysu ten den ulovil Jirka, když si hned po startu zkoušel najet nějaký vracáček. Nemuseli jsme mu ani pomáhat, protože to nebylo na žádném dramatickém místě a sám si bez problému doplaval ke břehu. Další historický moment zvládl Míla a poprvé zvedl v boji. Saška přidala taky jednu krásnou krysu, ale zkušeně se skoro sama odlovila. V cíli se ještě trochu eskimovalo a pak už jen balení a jeli jsme k domovu. Někde za Pasovem jsem si přesedl ke klukům do auta a jeli jsme přes Železnou Rudu. Íči loď jsme vzali sebou do Plzně, protože asi někde protejká kolem šroubů, tak to zkusím nějak utěsnit. Marťa si jí bude asi stejně zase za měsíc půjčovat na Soču. Snažil jsem se udělat na vodě nějaké fotky, ale žádný zázrak to není, nicméně lepší než nic http://ko1ko.rajce.idnes.cz/Salza_21.-22.5.2011/ . Doufám, že se výlet líbil i ostatním alespoň jako mě. Všichni tři nováčci si odvezli nakonec svojí pravou Rakouskou krysu a tak to má být, protože kdo nekrysí, jezdí pod hranice svých možností.

 

 

Na příště:

  • Neměli jsme výstražné vesty pro všechny členy auta, což je v Rakousku povinné.
  • Nocleh při příjezdu pod zatáčkovým mostem kousek nad Schönau, vejdou se dvě auta a je tam krásně sucho, sjezd hned za mostem vlevo po úzké asfaltce.
  • Vzít dvě samolepky krys. Jednu pro Mílu a jednu pro Sašku, protože Jirka nemá loď.