Labe 29.-30.4.06

Při vzpomínce na Labíčko je mě zima ještě teď, i když jsme přijeli už včera. Sraz byl tradiční v 9:00-10:00 na parkovišti v Herlíkovicích, dorazilo překvapivě málo lidí, myslím že většina už najížděla stopu a tak za sebe poslali jenom pozorovatele. My jsem tu byli všichni, tedy Švejkovo vozem přijel Švejk, Ička a Kopáč a Klacíkovo vozem Klacek, Fantoci a Já. Poslechli jsme si kdy startujeme, drsných 14:59, a proč nemáme se špuntama lézt na vodu na Kukačce a že můžem jenom od esíčka. Řekli jsme si, že to ještě obhlídnem po závodě a uvidíme jaká bude situace. Tím nám vzniklo spousty volného času a tak jsme se vydali juknout na Vrchlabskou soutěsku, měla víc vody než když jsem jí masil posledně.  Času nám to moc nesebralo a tak jsme jeli sledovat umění slalomářů na horní soutěsce. Tam jsme vydrželi mnohem dýl. Já jsem se tam opět zadlužil, protože jsem zmerčil u MH sportu pěknou vestičku za kulantní cenu a v domnění, že mám v peněžence 5000,- jsem ji oblékl. Byla fajn a tak mě Švejk a Fantoci založili, protože prachy zůstaly doma na lednici. V poledne přijel poslední účastník zájezdu Jarda. Od slalomů jsme pokračovali na start raftů. Tam maje spousta času jsme zalezli do auta a koukali. Kluci s Jardou to dlouho nevydrželi a jeli na oběd do Vrchlabí. My jsme před startem prováděli standardní věci, jako foukání raftu, procházky, vyprazdňování střev a taky jsme posunuli přední sedačku o kousek vpřed. Samotný závod jsme jeli docela dobře, akorát by chtělo přidat na frekvenci, ale to je na mě a já už víc nezvládal, snažil jsme se alespoň dávat do záběru sílu. Na výsledek jsme se opět nešli ani podívat a pelášili k autu a hurá na špunty. Kamarádi nám zatím svezli suchý auto do cíle a tak jsme počkali jen až rozmrzneme a vrhli se zpět do vln. Utrpení hrozný, když mě mrznou ruce nějak mě to nejezdí. Hned po startu jsme si dal eskymáka a myslel jsem si, že mě umrzne hlava. Pak se to trochu zlepšilo a v závěru jsme si i užili surfování na príma vlnce. Fantoci s Klackem předvedli na jednom skoku fantastický akvabely a udělali synchronizované převrácení od sebe a stejně tak i eskymáka k sobě. A závěr samozřejmě soutěska, opět jsem si honil triko a hupnul ji o něco lépe než loni. Nejde nevyužít když máš fundovanou a vybavenou skupinu záchranářů. Když mě v restauraci posléze líčili plán jak mě chtěli zachránit, budu příště opatrnější. Po vodáckých radostech jsme si dali malou procházku, abychom zjistili jak je možné projet Vrchlabí. Pro příště, docela se to nechá, první jez se dá obnést z pravého břehu na levý a přes zahradu, další se dá taky obnést, ale i hopnout a u dalších už by neměli bejt zdi. Také jsme zjistili, že Jarda je konzultant. Restaurace u Švejka byla naše jasná a osvědčená volba. Fantoci se Švejkem si dali vepřové kolínko a Kopáč taky, ale ten bez kosti a já měl švestkovou omáčku s uzeným a špekovýma a Klacek už nevím co, zkrátka pohádka. Jen obsluha nebyla z nejrychlejších, ale zase byla docela sympatická. V 20:00 cca dokonce na sousedním sále začala hrát kapela k tanci, jenže nikdo moc netančil, nebyli to žádní virtuozové. Ani návštěva nebyla nejpočetnější. Byl to takový infantilní večer se stupidním humorem, asi jsme měli stále zmrzlý hlavy. Spát jsme šli pod smrčky na parkoviště za Švejkem za Švejkem a Ičkou, kteří odešli dříve, ale ani my jsme taky neponocovali a po jednom, dvou rumíkách, vypitých na krásu mojí lodi a na sport atd., jsme zalezli do dutých vláken. Tradičně když spíme pod širákem začalo pršet, ale jen tak mrholivě. Ráno bylo ubrečené a zmrzlé. Usoudili jsme že se nám nechce přenášet v tak špatném počasí 4 jezy ve Vrchlabí a raděj jsme sjeli níž na vyzkoušený úsek. Je to mírná WWII a dokonce byla bez vody, jen na udržovacím průtoku. Kopáč se obětoval a tak jsme nemuseli ani převážet auta a po utrpení s převlíkání do mokrých věcí v 8°C a dešti jsme mohli vyjet. Byla to ale bída a kromě zaserfování na přírodních prazích jsme si legrace moc neužili. Kopáč nám přišel trochu naproti a tak jsme po hodině a něco už byli zase v suchým, ale stejně jsem nastydlej a ta voda za to fakt nestála. Málem se nám podařilo při vysedání zdrhnout Jardovi, když se na posledním jezu trochu opozdil a my strašně rychle utekli z řeky k autu, ale zahlídl Fantociho a tak si nedal samotářskou jízdu, nevím jak by jsme ho potom hledali. Legrace muší bejt. A tak to bylo celý. Do Plzně jsme přijeli už v 14:00 a tak jsem i stačil uklidit chodbu a připravit se na fotbal, ale to už je můj deníček.

P.S. Fotky z akce nemám žádné, protože v takovej zimě se mě nechtělo nikde pobíhat po břehu, zapoměl jsem si totiž jitex a svetříček pod bundičku.