Krumlík 12.-14.10.2012

18.10.2012 14:27

Akce: Marathon

Obtížnost: WW II.

Zúčastnění účastníci výletu: Saška K1, Jana doprovod, Švejk a Kopáč C2 vet, Mates doprovod, Ička a Tarzán C2 mix, Jirka Šampalík K1 m, Fantoci a Marťa C2 tour

Počasí: v pátek polojasno, večer přeháňky, v noci teplo a mokro a ráno jasno a mráz, sobota nádherná, v neděli ráno zase mráz.

 

Přiblížila se moje oblíbená akce a s ní tradiční závodní horečka. Nechtěl jsem nic zanedbat v přípravě materiálové ani fyzické. Běžecké maratony mě v tomhle poměrně dost vytrénovali. I když samozřejmě nejde o nic, je zbytečné se na trati trápit kvůli špatnému vybavení, nebo stravovacím chybám. Před závodem je dobré si dát alespoň tři dni pohodu na nabrání sil a jíst rozumně, aby se zvedl cukr v krvi. Těšil jsem se, že se konečně také pořádně svezu na C2 sjezďáčku, který jsme si koupili před třemi lety kvůli tomuhle závodu. Náš pokus o obhájení v roce 2009 skončil totiž smutným čtvrtým místem. Dával jsem vinu nejvíce lodi, protože na starém prionu jsem nemohl, kvůli vyosení děr, jet zadáka. Ička nedokázala loď uřídit a když byla dobrá konkurence, už naše kličkování nestačilo. Rozhodl jsem se proto koupit něco trochu novějšího a naskytla se výborná koupě na Moravě. Loď i s dopravou přišla na dva tisíce. Trochu jsem na ní zapracoval a upravil zoufalé klečení podle dnešních měřítek. Jenže sestra si pak otěhotněla. Proto jsem v roce 2010 trápil Marťu a v roce 2011 zase Švejka. A teď konečně už se dokázala odtrhnout od Stáziny a tak se zase konečně projedeme. Natrénováno spolu jsme moc neměli, ale víc, než kdykoli dřív.

Rozhodl jsem se nás přihlásit už na páteční sprinty, abychom se naladili a trochu zatrénovali na jezech v Krumlově. Švejk Sašku přihlásil na sprinty taky a tak jsme vyjeli do Krumlova všichni už v pátek. Jel jsem raděj s časovou rezervou. Přijeli jsme proto ke Krumlovskému pivovaru první. Na prezentaci jsem zjistil, že Jirka se nepřihlásil. Měl by to dražší, ale kamarád Šampus nám domluvil normální cenu. Děvče na prezentaci se stejně spletlo při sčítání a řeklo si o osm set korun méně, než mělo. Přišel jsem na to až později a tak jsem se vrátil a doplatil, abych měl klidné svědomí. Když dorazili Vrbojc a Kopáčojc jeli jsme na kvalifikaci sprintů. Trať se kvůli rekonstrukci jezu u Jelení lávky posunula o jez výše. Startér nás stejně zastavil, že kvalifikace C2 se nejede a že jsme kvůli malé účasti rovnou ve finále. Trochu nás to zklamalo. Tak jsme se Saškou alespoň sjeli oba jezy, aby je měla natrénované na dlouhý závod a my samozřejmě taky. Návrat Myší dírou se nám trochu zkomplikoval, protože průchod od řeky je uzavřen stavbou, ale nějak jsme to přes staré město prokličkovali. Rychle jsme se přesunuli auty na Pískárnu, abychom si mohli tréninkově sjet závěr dlouhého maratonu. Konečně jsme spatřili Švejkovo novou maratonskou Orlici. Musel si svépomocně dodělat borty a vymyslet zakrytí paluby. Udělal to všechno moc pěkně. Slušelo to klukům a zdálo se nám, že jim to i jede líp než nám sjezďák. Na start sprintů jsme to měli časově akorát. Saška mohla jít skoro hned na seřadiště. My jsme měli finále až úplně nakonec a tak jsme šli okukovat rychlost ostatních kategorií. Když pádluje někdo, kdo to umí, je to neuvěřitelnej fofr. Mě zaujalo nejvíc finále C1. Saška měla hned v první rozjížďce, silné soupeře a bohužel skončila na posledním nepostupovém místě. My jsme se také neumístili. Nicméně závod byl super. Trochu jsem se bál, že v konkurenci samých mužských posádek nebudeme mít moc šanci a skončíme poslední. Jenže se nám podařilo dobře odstartovat a chytit se na vlnu Chorvatů. V cíli jsme byli o maličkej fous bramborový. V tomhle závodě to ale bylo jedno, protože se vyhlašoval jen vítěz. Nicméně ostudu jsme neudělali. Na noc jsme se rozdělili. Švejk s rodinou měli domluvené ubytování ve škole v Krumlově, my chtěli spát přímo na parkovišti u pivovaru a Kopáč s Matesem jeli spát ke Karlovi Trojákovi do Herbertova. Vzali mě sebou na Pískárnu pro naše auto. Když jsem se vrátil za Ičkou na parkoviště P3, docela slušně pršelo. Dali jsme si večeři a pak se přesunuli na parkoviště P2 a do pivováru za Vrbama na dvě piva před spaním. Večer pršelo a tak jsme roztáhli plachtu. Asfalt byl ale dost mokrý a tak se nespalo moc dobře.

Ráno nás probudila jasná obloha a mráz. Naštěstí jsme oba měli teplé spacáky, a tak jsme byli stejně odpočatí. Snídani jsme si dali ještě ve spacácích. Po navlečení do vodních věcí jsme se přesunuli k přistavenému autobusu. Tušil jsem, že s ním pojede málo lidí, ale že jen asi osm to jsem nečekal. Autobus má několik výhod a pár nevýhod. Je třeba vstávat dřív, než kdyby se jelo autem, ale ta pohoda, kdy po závodě už nemusíš nic řešit, je k nezaplacení. Ve Vyšším Brodě jsme jen sundali loď a odnesli si ji k řece a šli na kafe do půjčovny za Milunou. Tentokrát jsem mu přivezl novou zásobu kávy, abychom ho jen nevyžírali. Sešlo se tam už pár dalších kamarádů a začali ladit lodě. Kafe teklo proudem. Když jsme se vrátili do kempu, přípravy na start byli už v plném proudu. Marťa s Fantocim použili opět můj osvědčený model vlnolamu. Říkám mu ponorka. Počasí bylo nádherné. Udělali jsme pár společných fotek i s loděma. Nacpali jsme do sebe pár proteinových tyček a šli na vodu. Start se nám letos moc nepovedl. Organizátor nezvládl povelovou techniku a kanoe vystartovali už při řazení na start. Ztratili jsme ale jen asi dvacet metrů, takže nic co by se mohlo projevit. Naše jediné konkurenty KV Viking, bychom stejně neohrozili. Jejich tempo bylo o něco rychlejší než naše a pomalu, ale jistě se nám vzdalovali. Za Herbertovem se nám ztratili z dohledu úplně. Chytili jsme se kamarádů na zelené orlici a jeli v srku až do Rožmberka. Tam jsme se odpoutali a už jeli až na přeběh sami. Vikingové se asi flákali, protože jsme se k nim začali přibližovat. Když nás ale zmerčili, suše náskok začali zase navyšovat. Na přeběhu jsme je ale doběhli úplně a věřili, že si udržíme kontaktní vzdálenost. Bohužel ale umí pádlovat líp, a tak se nám opět vzdálili. V cíli s toho byly už tři minuty. Ani nám to moc nevadilo a jen jsme se snažili, jet co to jde. Co jiného jsme taky měli dělat? Výborně se osvědčilo klečení a možnost přehazovat pádlo, což se na staré lodi dělat nedalo. Do cíle jsme dorazili v našem novém rekordu 2:56:37. Zlepšili jsme si čas o téměř čtyři a půl minuty. Svůj osobák s C1 2:56:17 jsem ale nepřekonal. Za námi dojel Jirka v čase 3:16:43. Závod se mu vůbec nepovedl. Nejdřív totálně zaspal start a pak ještě v Herbertově dal krysu na šupně. Dokonce měl horší čas než na jezerním kajaku. Za Jirkou se přihnali Kopáč se Švejkem. Byli úplně grogy a snad kvůli tomu dali na posledním jezu krysu. Na jejich bramborovém umístění, to ale stejně nic nezměnilo. Výsledný čas 3:06:19 ale není vůbec špatnej. Zlepšili si čas o 7 minut oproti roku 2009 a ještě se vykoupali. Poslední z našich kamarádů dojeli Tatranec z Třemošné a Buldok z Losiné v čase 3:21:24. Udělali si také svůj osobák a zlepšili se o neuvěřitelných 13 minut. Udělali nám radost, protože měli klíčky od auta a my jsme se báli, že pojedou na guláš a my dole zatím zmrznem. Počasí ale bylo fajn a navíc dojeli fakt brzo po nás. Saška si letos nepolepšila. Čas měla o nějakou vteřinu horší než loni a umístění stejné. Nemůžu hodnotit, protože neznám konkurenci a tak vůbec. Po převlečení jsem začal vařit grog do termosek. Díky pěknému počasí ho ale nebylo třeba. Vytáhli jsme váhu na ukončení hubnoucí soutěže. Byla to jen formalita, protože Jirka byl se svými shozenými sedmi kily jasný vítěz. Hubený pan Jiří musel bohužel jet na start pro auto autobusem a my ostatní jsme šli na gulášovku a mlsat dobroty do bufetu. Vyhlášení jsme si mohli letos užít, protože kromě nás, se na stupně díky umístění v poháru podívala i Saška. A pak už jen tradiční príma večírek s písněmi o lásce od oblíbené kapely Akia. Kdyby to bylo častěji, asi by se mi ta kapela už nelíbila, ale jednou za rok se neoposlouchá. Odešel jsem spát o něco dříve, než začalo trhání triček a tak o něm vím jen z doslechu. V neděli jsem musel řídit a tak jsem šel raděj dřív do dutých vláken. Ráno bylo zmrzlé. Uvařil jsem čaj do termosky a jeli jsme na snídani do pekárny. Už jsem se začínal těšit na další ročník. Jsem moc zvědav na čem a s kým pojedu. Kdyby Ička náhodou otěhotněla a kdyby byl nějaký veterán slušně pádlující vpravo, troufám si to dotáhnout opět na bednu.

 

Příště: Odjezd v pátek je super. Nepřihlašovat se ale na sprinty a dát si jen tréninkovou jízdu. Autobus se osvědčil. Zajít k Mílovi na kafe je taky fajn. V neděli k snídani to chce arabskou kávu.

Ftoky:http://ko1ko.rajce.idnes.cz/Krumlik_13.10.2012