Kamenice Jizera 11.-12.4.2009

Akce:Závody a špuntový výlet

Obtížmost:WW II.-IV.

Účastníci:Kopáč, Švejk, Tarzan, Ička, Jarda, Květa, Klasik, Fantoci, Klacek, Sopťa.

Počasí: Slunce, modrá obloha, 24 stupňů, zkrátka léto

            V první řadě šlo o naše letošní první závody. Natrenováno jsme ale přes zimu neměli a tak jsme jeli spíše na špuntový výlet. Kamarádi mě nabírali na ČOV přesně podle domluvy v 7:00. Přidali jsme už ke třem lodím mého singla a hnali jsme to na Jizerky. Cestou se nám trošku rozhasili ráčny, ale vše jsme včas zkrotili a tak nás lodě neopustili a nikdo nepřišel k ujmě. Prezentaci jsme stihli těsně před koncem asi o 5 minut. V závěrečné RZTě od Železného Brodu nás totiž brzdil nějaký elektrikář. Start byl v Jeseném a cíl u koupaliště v Železném Brodě. Kamenice měla dost slušnej stav, odhadem tak 20 kubíků. Trasa je to nepříliš raftová, ale co se dá dělat. My jsme dělali co jsme mohli, ale žádný úspěch s toho nebyl. Když jsem po našem dojezdu viděl výsledkovku, tak jsme byli předposlední. Startovalo se ale od nejlepšího, takže snad jsme byli do 30 místa. Vrátit do Jeseného jsme se chtěli vlakem, ale nakonec se nám podařilo chytit na parkovišti Valdu a nacpat se mu všichni do dodávky a dokonce nám vzal i raft na vlek, takže jsme nemuseli nic řešit a ještě jsme měli čas k dobru.

            Další část našeho výletu pokračovala po příjezdu Jardy s Květou. Sraz se zase povedl perfektně a nikdo na nikoho nečekal. Po kratším zvažování co jet dál, Riegrovku, Jizeru, nebo vršek Kamenice, padla volba na Jizeru, která měla slušnej stav cca 100 cm na vodočtu a kromě Jardy ji nikdo z nás zatím nejel. Úsek z Mýta, pod soutokem s Mumlavou do Vilémova. Podle kilometráže WW III.-IV. s legendárním Ostrovem hrůzy. Kopáč vyhodnotil, že není rozježděný a tak s Květou dělali řidiče. Je škoda, že to vzdal, ale zase jsme měli dopravu bez problémů. Řeka je to krásná, široké balvanité koryto se slušným spádem a s možností volit cestu podle chuti a schopností. Kromě prohlížení u Ostrova hrůzy jsme jeli jen na voči. Jen Ička si přenesla Ostrov H. do pravého koryta pod sifon, jinak jsme jeli všichni normálku levým ramenem. Jarda teda trochu netradiční šutrozní stopu, protože jel pod Ostrovem H. v levo až u břehu, ale procedil to. Končili jsme ve Vilémově pod jezem. Při balení nás přišel pozdravit kamarád Jarik veterinář ze Zlína a hlásil nám, že to dali i z Mumlavou a že je v pohodě, jen Podkovu, že obnesli, protože měla málo vody. Jarda vymyslel, že si pojedeme načíst Mumlavu a podíváme se i na vršek na vodopád. Při rekognoskaci Mumlavy jsme našli i výše zmiňovanou podkovu, není to moc příjemné místo, nicméně jsme tam viděli partu kajakářů, která to sjela téměř bez problémů. Měli na to nosné lodě, ne dřezy jako máme my. Nicméně myslím, že to v budoucnu určitě taky šoupnem. Vodopády jsou nádherné. Sice jsme nemohli v Harachově najít místo na zaparkování a Jardovo GPS nás tam honila jak nadmutý kozy, ale stálo to za to. Pak už jsme se jen rozloučili a jeli každý za svým noclehem. Jarda s Květou do roubenky a my Rafťíci do Plavů k jezu. Mírovi a Klackovi s Fantocim, jsem telefonicky nahlásil, že stav Kamenice je pohodovej a že to zvládne i Sopťa. Čímž jsem si ale úplně jistej nebyl. Cestou přes Tanvald jsme ještě koukali, jestli by stálo za to jet Kamenici už z Tanvaldu, ale pro množství jezů a navigace s regulací, jsme to zamítli. V Plavech jsme zastavili na tradičním místě pod jezem a šli na nádraží zjistit vlaky pro zítřejší pendl na Kamenici. Měli jsme trochu strach, že v Plavech není slušná restaurace, ale našli jsme jednu, která překonala všechny naše očekávání. Malá útulná hospůdka kousek pod nádražím, výborná kuchyně, nekuřácké prostředí, příjemná obsluha, dobrý kafe, točený Prazdroj a Exelent a nablejskané záchody, které ještě voněli novotou. Asi je osvědčená, protože o zákazníky nebyla nouze, stavěli se tam i sjezdaři s přítelem Pivsonem. Bylo to příjemné posezení a před půlnocí jsme už byli v dutých vláknech.

            Noc byla jasná, studená a vlhká, jako vždycky u vody. Ráno jsem měl slušně namrzlej spacák a jak odtával tak i mokrej. Nemohl jsme dospat a tak jsem se šel ráno proběhnout. Dal jsem to Palackého stezkou až pod hrad Navarov na začátek soutěsky. Nebyl jsem si tím stavem vody úplně jistej, ale vypadalo to v pohodě, jak nám večer v hospodě potvrdil i Pivson. Švejk s Kopáčem a Ičkou, se jeli raději ještě podívat na Prádelnu, ale já zůstal na startu a sušil spacák. Plzeňáci přijeli včas, Jarda s Květou a kamarádi od Prádelny se dostavili na smluvených devět a tak jsme mohli za chvilku lézt do lodí. Bylo už zase krásně letně teplíčko. Kopáče se mě nepodařilo přesvědčit a tak svezl auto do Navarova, že si sjede spodek Navarov Jesený. Květa odjela tamtéž, fotit v Prádelně. Musela se chuděra načekat. Dost jsme se courali. Prohlíželi jsme kvůli Svoboďákům začátek soutěsky a i jinak jeli dost pomalu. A snažil jsem se i vylejzat s házečkou na břeh, ale nybylo to naštěstí třeba. Kromě třech eskymáků na Držkovských schodech (Jarda, Švejk, Sopťa) se jelo v pohodě. Sopťovi jsem na začátku řekl, ať se drží Švejka, ten že jezdí bezpečnou stopu. A ten se ho držel jako klíště. Jenže jsem to zapomněl říct Švejkovi a ten se furt divil, že ho má pořád na zádech. Až k Prádelně to šlo. Všichni znalí ji najeli tak nějak pohodově, stav byl opravdu dobrej a většina problémů a žump byla zalitá. Nicméně jsme pod ní zase čekali jako supy. Já s házečkou na břehu a Jarda s Fantocim na lovení lodě v kajacích. Švejk v Prádelně dal drobné hodiny a kousek scouval. Pak se měl přiřítit Sopťa, ale místo něho se objevil Míra a dnem nahoru. Stačil vyzvedat těsně před a jen kolem nás profičel dál. Pak se objevilo Sopťovo pádlo a už jsme tušili problém. Za chvilku už ale Sopťa mával ze břehu a tak jsem se uklidněn vydal po břehu pro pádlo. Dole ho chytili Klacek s Ičkou a tak jsem mu ho nesl po kolejích zpět. Myslel jsem, že mu jen uplavalo při nasedání. Tam se ale ukázal trochu větší problém. Sopťa dal krysu a loď se mu nabalila na kámen u pravého břehu přímo nad Prádelnou. Fantoci s Jardou už ji tam zkoušeli dolovat. Postupně jsme se tam, kromě Švejka který byl na druhém břehu, sešli všichni. Mé směšné pokusy s páčením větví proti vodě byli k ničemu, ale Fantocimu s Jardou se podařilo chytit karabinu s házečkou za špičku a bylo vyhráno. Sláva jim. Ale jak praví klasik, (nemyslím Míru) nejsme charita, tak jsem zvědav na odměnu statečným zachráncům. Na dojezdu soutěsky se ještě nezadařilo Švejkovi a po třetím pokusu o zvednutí a sjetí slušné plotny hlavou dolů, ulovil svojí letošní první krysu. Náladu mu to ale moc nesebralo a po kratším váhání neskončil už v Navarově, ale jel s námi dál. Tady se k nám přidal už i Kopáč a hnali jsme to k Tobogánu. Koukli jsme na něj a část ho obnesla a část ne. Sjeli ho letos jen Fantoci, Jarda s drobným kufrem v prvém válci nad Tobogánem a moje maličkost. Nutno říct, že vypadal letos snazší. Pak už jen polety a klouzání na jezech a byli jsme v cíli. Nejelegantnější let a průraz bublin předvedl asi Klacek. V Jeseném jsme se vyvalili na sluníčko a dali pivečko a Švejk s Mírou šli na vlak. Švejk se vrátil hrozně brzo. Měli jsme přece auto v Navarově, ale Míra furt ne a ne dorazit. Sbalili jsme se rozloučili a odjeli k domovu a Míra se stále ještě neobjevil, snad nečekali už moc dlouho. Přejezdy na Kamenici nejsou autem nic moc.