Kamenice 15.-16.4. 06

Česká klasika, pro mě ta nejlepší. Čerťáků se totiž ještě trochu bojím a jiné srovnání mě nenapadá. Krasavice říčka, teda když má vody akorát. Což letos bylo a to počasíčko, zase chodíme v kraťasech po sněhu. Konečně se k nám letos taky přidal i Kopáč, už jsem se bál, že nezačne a budem nahraný. Další jsme byli my Vrány a Švejk a zase za námi taky přijel Jarda. Švejk měl černý pátek, zapomenul doma registračky a nenašel fukar a ještě něco a to teď nevím. Ale nakonec dopadlo vše dobře, na start nás pustili a raft jsme nafoukli pumpou a to poslední si ani nepamatuju. Plán byl nachystán předem a tak Jarda když nás konečně našel, nejsem navigátor, mohl vzít Švejkovo vůz se suchými věcmi a vyrazit do Jesenného. Než odjel stačil nám udělat závodní fotku. My se trápili zatím na trati a to doslova, letos jsme spolu byli prvně na vodě a nebudu unavovat popisem jak jsme jeli. Hrozně. Měl jsem pocit, že za sebou táhnem kýbl. V cíli jsme ani nešli kouknout na čas a raději zabalili raft a pelášili na vlak. Jel za dvacet minut a v něm už seděl Jarda. Na průvodčím jsem neukecal slevu ani floka a zaplatil krvavých 28 Kč. Byla to klika, měl jsem jenom 50 Kč. Jsem taky dutohlav. Závody zatím skončili, a tak jsme mohli vesele naskočit na špunty a užít si každý podle svého. Byla to fantasie, ze začátku teda úplně né, ale řekl bych že jsme se lepšili. Jediný co mě teda dostalo bylo když Kopáč u pomníčku zahlásil, že to obnese. Nemohl jsem tomu věřit. Ostatní byli před soutěskou taky nějaký zaražený. Dodával jsem jim odvahu, že se bojím taky a že je to normální. Kecal jsem trochu, myslel jsem že jim to udělá radost. Asi ale ne. Ale sjeli jsme všichni a tuším Jana jen 2 eskima a Jarda taky nějak tak. Takže bez krysy pohoda. V Navarově jsme zastavili a šli Kopáčovi naproti. Dorazil po chvilce a pelášili jsme k Tobogánu. Tam nám oznámili pořadatelé sprintu sjezdařů, že máme 10 minut na projetí trati. Vylezl jsme na šutr v prostředku a hatil Jardovi a dalším jiným odvahu, že jsem si tu zlomil prst. Nakonec to jel první Švejk, já a pak, nechápu, Kopáč. Tobogán mě vždycky přišel težší než soutěska, kterou obnesl. Inu každý máme svá černá místa, já se cítil blbě tady on tam. Za letošního stavu to ale byla brnkačka. Švejk prej sice couval a Kopáč zvedal na bazenu, ale hlavně všichni bez zranění. Pak už jsem se cítil fantasticky. Bubáka Tobogán už jsem měl za sebou a čekala nás jen odměna jezopád. Bylo tam spousta čumilů a házeček zkrátka bezpečí. Hopnul jsem si ho první, takovej let jsem ještě nezažil a dole do bublin jak do peří nádhera, ani jsem nemusel eskimovat, jako pod jinými velkými skoky. Další šel Švejk a tomu to nějak nesedlo, najel moc pomalu, šel na špičku a musel zvedat. Nějak ho to načalo a bědoval, že ho bolí záda. Další byla Jana, ani jsem ji neviděl, jak jsem koukal na Švejka. Kouknu na jez a vona už byla dole a jenom valila oči. Kopáč šel fantasticky, má holt lítací loď, zmizel pod vodou a krásně projel válec po špičce. Jarda raděj odnesl, ale nedivím se mu po zkušenostech z Bradavy. Nějakej kajakář na mě signalizoval ze břehu, jestli nechcem naše fotky asi teda, ale v té euforii jsem na něj zapomenul a pak jsme ho už nenašli. Poslední jez jsme si skočili všichni najednou a já s Kopáčem pozadu. Bylo super mít auto hned u řeky a převlíct se do Suchého. Pak zajeli Švejk s Jardou na start pro Jardovo auto a vlek a bylo po akci. Byli teprve asi čtyři hodiny a tak jsme si udělali tradiční výlet, tentokrát na partyzánský úkryt. Dva a půl kilometru do kopce a byla tam taková zemljanka a pomníček. Zpátky jsme šli za orientačním smyslem Švejkem a byli dole za 15 minut. Teda my co mu věřili, nedůvěřivci přišli za půl hodiny. Dalším číslem programu bylo ubytování. Letos jsme zkusili dát na rady zkušených a jeli do Brodu do Školy a do restaurace U zvonice. Škola super, hospoda slabá, ale zase nechali si nás tam do půlnoci a při jejich rychlosti jsme se alespoň neopili. Málem bych zapomenul, seznámili jsme se ze Spitfairkami. Spali jsme u lodí na travičce. V noci mě probudil déšť.  Vzbudil jsem ostatní a odebral se do garáže na beton. Jak pomalu začalo, tak pršelo vydatně celou noc asi tak do 8:30 a tak jsem v 8:00 zavolal po poradě s kamarády zavolal Jardovi, že na špunty už dnes nejdeme. Závod byl lepší než v sobotu, teda cítili jsme to tak a asi jo, protože jsme získali za 30 místo první bídné body. Trochu se nám zkomplikoval převoz auta, ale nakonec přece jen někdo Švejka vzal na start, tuším Tritoni, díky vám. Při čekání byla dost zima, stepovali jsme tam dobře hodinu. Podařilo se nám alespoň během čekání získat číslo na Sneidera a mohli se sním domluvit a odvézt mu raft k reklamaci. Cestou k němu jsme se stavěli v zámeckém pivovaru v Dětenicích v historické restauraci. Byl to nevšední zážitek a přecpali jsme se tam s Kopáčem jak baloni, holt uzená žebra 900g. Získali jsme tím ale časový skluz a já nestihl fotbálek, což je blbý, ale stejně bych tam nebyl moc platný, jak mě všechno bolelo. Škoda. Závěrem musím připomenout, že taky dlužím na koho se podívám, Jana 500,- a Švejk 175,- + naftu. Ale byl to fajn zájezd.