Jungfrau Innerer Rottalgrat 10.-2.4.2012

15.08.2012 15:26

Akce: Alpinismus

Obtížnost: střední

Zúčastnění účastníci výletu: Tarzan a kamarád Pavel Novotný

Počasí: Azuro a teplo

Další můj neoddílový horský výlet. Vyrazili jsme zase jen dva. Odjezd ve čtvrtek po práci. Musel jsem utéct o malinko dřív, něco po 13:30. Pavel vytipoval Netradiční tůru Innerer Rottalgrat na tradiční vrchol v Bernských Alpách Jungfrau 4158 mnm. Cesta probíhala v pohodě, i když jsme neměli dálniční známku do Švýcarska. Už se mě ze zatáček trochu motala hlava. Nejvíc nás pobavil pan GPS, když něco po jedenácté hodině v noci zahlásil: „Zahněte do leva a naloďte se na trajekt.“ Objíždění Luzernského jezera nám trochu protáhlo výlet. Do Stechelbergu jsme dorazili něco po jedné hodině v noci. Okamžitě jsme ulehli na parkovišti vedle auta a kdyby mě ráno pavel neprobudil, asi bych spal dlouho. Zabalili jsme věci, zaplatili parkovné 8 frantíků na den a začali stoupat k Rottal Hutte. Na chatu jsme dorazili v časovém limitu 6 ½ hodiny. Chata má 2755 mnm, parkoviště 910 mnm. Chata byla prázdná, jen cestou nahoru jsme potkali dva lidi, od kterých Pavel sondoval informace o cestě na vršek a obsazenosti chaty.Nejdřív jsme si dali každý své donesené pivo. Kapacita chaty je 34 míst. Cena za noc 20 Fr. pro členy SAC. Pivo v samoobsluze za 5 Fr. Vyvětrali jsme chatu, trošku jsme si odpočinuli a šli ještě na aklimatizační a orientační procházku po trase sobotního výstupu. Cestou jsem obnovoval steinmany, abychom ráno při svitu čelovek neměli bloudící problémy. Zakončili jsme procházku někde v 3200 mnm pod plotnami. Po návratu na chatě bylo dalších 6 lidí. 4 kluci Švýcarští, kteří se také chystali na Rottalgrat a dva trekaři. Uvařili jsme večeři a šli na kutě. Ještě před ulehnutím nás jeden místňák upozornil na zvířátko jménem steinbock, které se na nás přišlo podívat až skoro do chaty. Asi je tady někdo krmívá. Je to něco jako vzácná místní horská koza. Už večer mě překvapil slušnej průjem. Anglická se jako energeticky výhodná strava neosvědčila.

Budíček nám obstarali kolegové, kteří vstávali už ve tři hodiny. Ještě jsme chvíli poleželi, abychom se vešli všichni do kuchyně a pak se taky začali klubat. Vyráželi jsme jako poslední něco po čtvrté hodině. Průjem se ozval hned kousek po startu. Mužíci z předchozího dne se vyplatili a pod stěnu jsme se dostali v klídku a pohodě. Po nástupu do ploten jsme hned dohnali mladší pár kluků, protože jeden z nich ztratil cepín a snažil se ho najít. Trochu nás jejich pobíhání zmátlo a dostali jsme se v cestě zbytečně do leva. Terén byl ale do 3 UIAA a tak jsme postupovali volně. Těžší místa, byla jen dvě a ta byla zajištěna silnými konopnými lany. Jen úplně na konci jsem na hřebeni Pavla asi pět metrů dobíral na takovém vzdušném místě. Na ledovci to byla už jen procházka. Všude jen starý firn a stopy od kolegů, kteří šli před námi. Odmítl jsem se navázat, protože trhliny nehrozili a na svahu stejně parťáka nezastavíš. Vzali jsme si jen sedáky a lano dali na vršek batohu. Kdybychom někdo měli pocit nebezpečí, navázali bychom se. Na ledovci už jsme se nedrželi původní přímé trasy a obešli jsme poslední výšvih z leva po ledu. Závěr na vršek je trochu prudší, ale ve firnu šel celkem snadno. Vrchol 4158 mnm jsme dosáhli za cirka šest hodin. Úžasné bylo, že jsme se tam akorát minuli s našimi spolunocležníky a tak jsme si mohli užít vrcholu úplně sami. Při sestupu jsem odmítal slaňování. Mám zkušenost, že hrozně zdržuje a tak jsem raděj vše co šlo, chtěl jít volně. Nakonec jsme ale asi tak 6 délek slanili. Lano se nám seklo jen dvakrát a naštěstí na místech, kde jsem pro ně bez batohu v pohodě dolezl. Časové prodlevy ale byli znát. Sestup nám tak trval déle než výstup cirka 7 hodin. Celých třináct hodin mě trápil průjem. Byl jsem snad pětkrát na záchodě. Na chatu jsme se doslova dovlekli. Doufali jsme, že budeme sami, ale na chatě bylo víc lidí než z pátku na sobotu. Šéfko nás donutil zapsat se do knihy a pak nás i skásnul. Pavel to vzal na sebe, protože já měl sebou jen 40 prošlích Fr. Z čehož si neustále tropil šprými. Moc jsem toho nesnědl a už něco po sedmé jsem zalezl pod deku. Pavel mně dal nějaký prášek na průjem a musím říct, že zabral okamžitě. Možná už jsem neměl z čeho dávat. Počkal jsem, až šli všichni spát a pak jsem se před chatou svlíknul a pořádně vydrhnul u žlabu a to se to potom spalo.

Vstali jsme, až jsme se vyspali. Nebylo kam spěchat. Sestup byla krásná čtyřhodinová procházka, i když nohy se nám ke konci už taky trochu pletli. Na parkovišti ve Stechelbergu jsem skočil do řeky a pořádně se vydrbal a převlékl do čistého oblečení. To byla nádhera. Odjížděli jsme v 13:45 hodin. Cesta domů byla moc dlouhá. Pavel navigoval s panem GPS a zpomalila nás jen zácpa u Bodamského jezera. Bohužel ale hodně. Nevydrželi jsme muka popojíždění a po hodině zvolili alternativní přejezd přes kopečky. Určitě to byla rychlejší varianta. V Plzni jsme byli něco po 1:45 hodin. Výlet to byl nádherný a nebyli tam lidi a měli jsme krásné počasí a zkrátka už se těším na zimu na skialpy. Doma po převážení jsem zjistil, že průjem se stoupáním mě připravil o pět kilo živé váhy.

            Pro příště:

Do Švýcarska koupit dálniční známku na lezci (letos za 400 Kč)a pak ji prodat.

Bodamské jezero ve špičkové časy (pátek, neděle) objet jinudy.

Nejíst anglickou.

Fotky jsou na: http://ko1ko.rajce.idnes.cz/Jungfrau_Rottalgrat_10.-12.82012/

Popis trasy: Na chatu značená turistická cesta. Od chaty na sever po mužících a beruškách. Někde pod plotnami u dvou tyčí se ztrácí značení. V pravé části ploten u hrany je cesta lehčí do 3 UIAA. Pak už jsou vidět tlustá konopná lana, bez nich 4 UIAA. Další úsek je lepší se držet opět spíše vpravo až k dalším konopným lanům. Od lan na hranu vlevo a na vrchol pilíře. Další cesta už je po ledu až na vrchol jasná. V našem termínu vypadal ledovec výborně, ale navázat se chyba není.