Hamerák 22.-23.9.2012

08.10.2012 11:14

Akce: Špuntový výlet ČPV

Obtížnost: WW I.-III.

Zúčastnění účastníci výletu: Kotva Plzeň a Tarzán

Počasí: V sobotu zima a v neděli krásně.

 

            Na Hamerák jsem jel hlavně kvůli ztracenému pádlu. Ička totiž pohodila své pádlo na Čerťákách. Dal jsem hned inzerát na hydro a raft a po pár dnech se mi ozval poctivý Jakub Bárta z Čáslavi. Našel pádlo v Loučovicích v parku, a že ho doveze třeba na Hamerák. Výměnu měl původně udělat delegovaný Klasik. Ička jen koupila pro nálezce lahev tuzemáku jako poděkování a Klasiku, Tarzane starejte se. Proč si ale nejet zapádlovat? Řekl jsem si a na Hamerák chtěl jet též. Měli jsme být tři do auta, ale zůstal jsem sám. Tak jsem zkusil Klasika z Kotvy Plzeň. A kamarádi zlatí mě vzali i s lahví sebou.

            Výměna v sobotu ráno proběhla v pohodě. Pádlo za rum i přes přetrvávající prohibici. Nebyl jsem na Hameráku už pár let a tak jsem si dal před ostrým startem jednu seznamovací osamocenou jízdu. Nové pro mě bylo asi jen obnášení hráze spodem. Když jsem tu byl naposledy pomatuji si špatné slézání z hráze. Jinak mě přišlo všechno stejné. Dojel jsem jen pod čtvrtou kaskádu a vynesl si loď zpátky do kempu na zádech lesem kolem vody. Brankoviště byli v pohodě. Tušil jsem, že něco asi šťouchnu, ale žádná dramata jsem neočekával. Při závodu jsem jel na pohodu. Pomohl jsem Žabákovi přenést přes hráz nafukovačku a nikam se moc nehnal. Chtěl jsem jet hlavně čistě, ale ouha. Hned před pátou bránou jsem zavadil o dno a už jsem brousil hlavou kameny. V mělké vodě se zvedá špatně. V šesté bráně už jsem byl ale bez problémů čistě. Plakat nad rozlitým mlékem nemělo význam a tak jsem se dál alespoň víc snažil. Na startu malého Hameráku jsem počkal, aby mě dojeli kamarádi z Kotvy a pak jel až do cíle s Klasikem v docela slušném tempu. Kousek před cílem nás předjížděl Michal Havelka z Unionu. V cíli jsem si dal Pivo, 4 chleby se sádlem a sušenku. Zpátky do kempu jsme se svezli vláčkem. Je to výrazně pomalejší, než autobus, ale zase to má své kouzlo a nemusí se vázat lodě na vlek. Ve vlaku jsme navíc dostali odborný výklad od bratří Havelků, o kvalitě pádel Werner. Dali jsme ještě jednu společnou jízdu s Kotvou. Kotváci pak pokračovali dále v závodění s děckama na spodním úseku a já s Mílou jsme brousili horní část od rybníka na Dvoreček. Loď na vlek jsem vázal jen pomocí hopšňůry s karabinou a docela se to osvědčilo. Počasí nestálo za moc. Stále zataženo a zima a občas sprchlo. Míla po třech jízdách skončil. Třeba mu přiznat značné zlepšení. Celý výlet absolvoval bez krysy jen s asi jedním eskymákem. Dal jsem ještě jednu jízdu s Klasikem a také šel do suchého teplého oblečení. Zašel jsem si v kempu na polívku a pivo. To byla paráda. Před vyhlášením byla veliká tombola. Nic jsem ale nedostal. Na stupně vítězů jsem se taky neprosadil. Ze známých se umístil Michal Havelka v K1 na třetím místě a mezi nafukovačkama byl Zajíc z Hanace druhý. Po vyvěšení výsledků jsem zjistil, že kromě té dvacky jsem jel vše čistě a skončil tradičně čtvrtý o tři minuty. Měl jsem s toho rozporuplné pocity. Večer jsme strávili příjemným posezením u ohně. V noci byla dost zima. Kamarádi mě naštěstí vzali do stanu, protože ve svém letním spacáku bych toho asi moc nenaspal. Příště si musím vzít už zimní spacák a víno na svařák.

V neděli jsme dali jen dvě jízdy. Obě ale až do Jindřiše. Když se prokousalo mlhou slunce, bylo krásně. Ráno na rybníku jsem si vyzkoušel starý singl po Kuřeti, který prodává v bazaru Vodák sport. Má příjemně ploché dno a i když je o dvacet centimetrů kratší než můj špunt, jede líp i na klidné vodě. Pozoroval jsem, jak válí děcka z Kotvy a docela jim to jde. Na turisty mají slušnou techniku. Jen kanoisté by se měli naučit přímý záběr přes ruku. Taky bych doporučil investovat do lepších pádel. Byl to krásný výlet s fajn lidma a moc děkuji Kotvě. Kdyby se příště povedlo, že by jeli i nějací moji kamarádi z VO7, bylo by to ještě lepší.

 

Příště: Jet opatrněji a rychleji a bedna je jistá. Vzít si zimní spacák.

 

Fotky od Kotvy: http://kotva.e-plzen.cz/fotogalerie/2012_09_22-23_CPV_Hamersky_potok/page_01.htm

 

Ukradený zápis Kotvy Plzeň: http://www.kotva.e-plzen.cz/articles.php?article_id=184

 

V sobotu v půl šesté za úplné tmy a poměrně "hnusného" počasí (pršelo a bylo docela chladno) jsme se sešli u loděnice, abychom vyrazili na ČPV Hamerák. Po naložení lodí a spočítání účastníků jsme vyrazili směrem na Budějovice a dále na Jindř. Hradec, většina natěšena, někdo tedy myslím tím hlavně sebe s obavami i trochou strachu. Vzhledem k mým poměrně chabým vodáckým zkušenostem se není, co divit.
Když jsme dojeli do kempu v M. Ratmírově, bylo už rozedněno a my jsme dobře našli Žabáky, kteří právě vylézali ze stanu. Míra a Kašpy nás šli zaregistrovat a my ostatní se zatím posilňovali svačinou před očekávaným náročným výkonem. Počasí se trochu umoudřilo, sem tam se objevily i sluneční paprsky, ale ani ty nerozehnaly moje obavy z toho, co mě čeká. Po převlečení do hydra jsme se s loděmi vydali na rybník, kde byl start závodu. Bodlina a Vlčice se s foťáky přiblížily k břehu potoka, aby zdokumentovaly naše úsilí na divoké vodě horního Hameráku.
Já s Medvědem jsme se na rybníku cvičně rozpádlovali směrem k hrázi a zpět. Pak už nic nebránilo tomu, abychom vyrazili na trať. V momentě, kdy jsme se vrhli do 1. kaskády, strach ze mě spadl a snažila jsem se dle instrukcí Medvěda, jak nejlépe jsem uměla. Poměrně rychle následoval druhá, třetí i nejobávanější čtvrtá kaskáda, vše jsme zvládli bez cvaknutí a s projetím části povodných branek. Než jsem se rozkoukala byli jsme na Dvorečku, odkud je to do cíle v Jindřiši už jen " tupé" pádlování. V cíli jsme do sebe rychle natlačili chleba se sádlem a cibulí, sušenku, pivo nebo čaj a pak hurá na vlak - "dobytčák", který nás odvezl zpět k hrázi v M. Ratmírově. Druhou jízdu jsem absolvovala pěšky podél potoka, neboť místo háčka jsem přenechala Bodlině, aby si to také užila.
Ve Dvorečku jsme se sešli s mládeží, se kterou jsme jeli jako doprovodné lodě jejich závodu do Jindřiše. Vzhledem k opět zhoršujícímu se počasí i pokročilé době jsme po dojetí všech posádek vyrazili do kempu. Před odjezdem jsme se rozloučili s těmi, kteří nezůstávali do neděle - asi věděli jaká zima během večera a noci nás čeká. V kempu jsme společnými silami včetně dětí postavili tři stany, abychom se mohli ukrýt před deštěm a chladem. Potom jsme naplnili naše hladová bříška výborným buřtgulášem s chlebem od našeho kuchaře Moura.
Večer se již brzy stmívá, navíc začala padat rosa, nebo co bylo to vlhké všude kolem nás, a proto jsme zahnali děti do stanů, kde si stejně povídali do pozdních hodin. My dospělí jsme si hřáli svá těla u ohně, vnitřní teplo jsme podpořili trochou zahřívajícího pití. Přestože jsem ráno měla strach, jak to všechno zvládnu, musím říci, že to byl jeden z mých nejhezčích zážitků na vodě a již večer jsem se těšila na nedělní ráno na další jízdu.
 

Zapsala Jolana