Čerťáky 30.8.-2.9.2012

Akce:Raftový a  špuntový výlet

Obtížnost: WW III.-IV.

Účastníci: Švejk se Saškou, Kopáč s Matesem, Míra, Ička, Tarzán, Klacek a Fantoci.

Počasí: Ve čtvrtek hezky na kraťasy, v pátek a sobotu zima a déšť, v neděli zima bez dešťe.

Jak jsem psal loni. Nejlepší je jet už ve čtvrtek a užít si vodu než se navalí lidi na víkend a nebude na vodě kam plivnout. A je to pravda. Kluci Míra s Kopáčem chtěli jet už ve středu, ale to bohužel nemohla Ička a Já taky špatně. Odjezd byl proto ve čtvrtek ráno. Kamarádi mně nabrali něco po desáté ve Strakonicích. V autě už seděli Ička, Míra a Mates. Kopáč nám hned naservíroval pozdní snídani. Pro mě to byl spíš časný oběd. Teplá bavorská sekaná s rohlíkem byla nabourání mého stravovacího maratonského plánu. Ale co, večeře byla daleko. Doufal jsem, že nějakou energii spálíme na vodě. Nevím ani kudy jsme jeli. S nacpaným břichem jsem okamžitě usnul a probudil se až v Krumlově. Ve Vyššáku jsme se jeli nejdřív ubytovat do kempu pod hráz a pak hned na start pod slalomku. Lidí bylo tak nějak méně. Organizátoři fungovali dobře. Nikdo neparkoval na přilehlých silnicích. Počasí nám přálo. Stihli jsme ale asi jen tři jízdy. Ježdění zpět vlakem bylo náročné. Raft se musel před nastoupením do vagonu zabalit a v Lipně zase nafoukat, což dost zdržovalo a vysilovalo. Škoda že české dráhy nepřipojili nějaký nákladní vagon, kam by se dal raft naložit nafouklý. Mates jezdil s námi, ale seděl jen ve špičce. Trochu mě mrzelo, že ani na rybníkách nevzal pádlo do ruky. Raděj se klepal zimou ostuda. Po ježdění jsme si šli prohlídnout, jak vypadají schody a škvíra bez vody. Večer už se začínalo zatahovat. Uklidili jsme se tedy do Panského dvora. Pinglové byli tradičně buď mírně opilý, nebo nepříjemní. Pro mě to byla poslední kapka. Příště si pizzu holt odpustím. V noci začala bouřka a klasické šumavské počasí.

Ráno byla zima a mokro. Navštívili jsme s Ičkou půjčovnu Putzer a vysomrovali na Mílovi kafe. Klukům se nechtělo moc vstávat a tak jsme se dostali na start až dost dlouho. Mates s námi jel jen jednu jízdu a pak byl zmrzlí a musel do suchého. Trochu jsme mu záviděli. Při druhé jízdě nám ujel v Loučovicích vlak. Nechtěli jsme mrznout na nádraží a protáhli jsme tedy jízdu až přes Čerťáky. Musím říct, že se nám povedla. Jen pod Škvírou jsme byli chvíli na dvou kolech, ale Míra nás přetlačil zase na všechny čtyři. Na nádraží Čertova stěna byla zima a tak jsme nasedli do prvního vlaku a jeli raděj nejdřív do Vyššáku a pak bez přesedání do Lipna. Na zastávce Čertova stěna byla už hrozná fronta špuntařů. Pomohli jsme Mahunovi v tlačenici s lodí do našeho kupé. Ve vlaku panovala uvolněná a mokrá atmosféra. Jen paní průvodčí byla trochu neuvolněně nervózní. Ani nevím, jestli jsme stihli ještě další jízdu. Využití vlaku je super, ale chce zlepšit koordinaci s časem a plánovat kdy a kam dorazit. Případné prodlevy strávit raděj na vodě. Byli jsme dost neefektivní. Zkoušel jsem si ještě na závěr půjčit špunta, ale bohužel testovací singli Vodák sport nemá. Večer jsme se jeli podívat na Marínu, jak probíhají doprovodné kulturní akce Mistrovství Evropy v Raftingu. Trefili jsme se ale přímo do vydávání večeře a tak se nic nedělo. Večer jsme chtěli sedět v hospodě v kempu. Není to moc příjemné posezení. Přirovnal bych to k bufetu, nebo ke školní jídelně. Bez obsluhy, dost hlučno a nakouřeno. Po příjezdu plzeňáků jsme se raděj přemístili k Hastrmanovi. Tam je jiná atmosféra a docela dobře vaří. Kluci z Plzně přijeli bohužel bez Jirky. Toho sklátila rýmička. Možná je to dobře. Loučovická kaskáda i Papírna by byly zatím nad jeho síly.

Sobotní ráno bylo stále studené a mokré. Přijelo moc lidí a do řeky skoro nebylo kam strčit pádlo. Kluci na raftu jezdili vršek a vozily Sašu a asi i Matese. Tradičně jsme se rozhodli rozjezdit se špuntama také na vršku a spodek zkusit až odpoledne. Auto jsme nechali u nádraží v Loučovicích a jeli nahoru vlakem. Chtěli jsme využívat vlak celý den. Zkusil jsem si na Papírně extrémní slalom a povedl se mi s odřenýma ušima. Chtěl bych se příště přihlásit. Možná když bude víc singlířů, vyhlásí samostatnou kategorii. Stejně staví trať pořád stejně. Levej vracák nad dírou, pravej vedle díry a levej pod dírou. Snažil jsem se naučit Ičku sjíždět Loučovický jez přes kozu, ale nějak to nemohla pochopit a jezdila buď mimo, nebo padala do válce bokem. Naposled dokonce předvedla takovou menší šou ve válci pod jezem. Naštěstí se jí povedlo vyjet.

V poledne jsme si dali pauzu a jeli se podívat na extrémní plavidla do Vyššáku. Ve vlaku jsme potkali Mílu. Podal nám zpravodajství z probíhajícího Mistrovství Evropy na Lipně. Všem našim posádkám se ve slalomu dařilo. Neckyjády mě moc neoslovují. Musím ovšem uznat, že někteří účastníci si museli vážně máknout. Například Zabiják říkal, že svoji Černou perlu stavěli dva měsíce. A že s ní mají další marketingové plány. Počasí se přes den začalo lepšit. Ve tři hodiny jsme se vrátili k aktivnímu pádlování. Nasedli jsme v Loučovicích u jezu a jeli dolů Čerťáky. Já s Fantocim na špuntech a raft s posádkou Míra, Kopáč, Ička a Švejk. Okno dost sešrotovalo Fantociho. Zvedl až na třetí pokus. Já měl průjezd zadarmo. Škvíru jsme oba obnesli. Schody jsme jeli bez prohlížení a mě se nepovedlo trefit tradiční přejezd doprava a musel jsem první schod jet levou stopou. Pak jsem ale v pohodě přejel na správnou stranu a druhou půlku dal bez ztráty kytičky. Měl jsem pak drobné zaváhání jen u krásného pravého vracáku, kde čekali kamarádi s raftem. Chtěl jsem do něj efektně skočit, ale musel jsem místo toho potupně zvedat. Dojezd do cíle už byla pohoda. Zase jsme nenačasovali příjezd a vlak nám ujel doslova před nosem. Kamarádi s Raftem měli v cíli připravené auto a tak jsme s Fantocim na zastávce osaměli. Nádraží se pomalu plnilo dojíždějícími špuntaři. Jízda vlakem byl opět zážitek. Tentokrát jsme se dostali do hytláku. Se zvukovou kulisou, zimou a hlasitou němčinou stačilo zavřít oči a člověk měl pocit jako v transportu za druhý světový. Zvláště při vystupování a pobízení Němců k větší rychlosti. V Loučovicích jsme jen hodili Marťovi klíčky od auta a pokračovali vlakem na slalomku. Měl odvézt Sašu s Matesem do Vyššáku. Děcka si to ale na poslední chvíli rozmysleli a jeli vlakem. Marťa jen smutně koukal, protože se nestihl připravit na kajak. Mrzelo ho, že už s náma nedá poslední jízdu. Na štěstí vymyslel, že se pojede podívat, jak jedeme slalomku. Váňův skok pravá stopa je pro špuntaře průplach dutin. Zvládli jsme ho ale oba se ctí. Když jsme pak Marťovi řekli, ať jede s náma, neváhal ani vteřinu a za pět minut jsme nasedali na vodu všichni. Byla to taková komorní jízda, na vodě jsme byli úplně sami. Chvilku jsem přemýšlel, jestli nejet až dolů. Vzhledem k pozdní hodině a únavě jsme ale radši skončili pod Papírnou. Pro auto jel Fantoci stopem. Na druhé mávnutí zastavil starší pár a odvezli ho až k autu. Na večírek jsme vůbec neváhali a šli rovnou k Hastrmanovi na večeři. Po chvíli dorazili i kamarádi co se vozili na raftu a taky trochu vlakem. Mile nás překvapilo, že přišli i Kopáč, Míra, Mates a Ička. Měli už jet domů, ale zašli ještě na jídlo. U Hastrmana jsme oslavili Fantociho narozeniny. Nějaký ten rum jsme vypili. Veselý večer jsme zakončili na neckyádové tancovačce v kempu.  Se Santa Klausem jsme aj pod podiem kopýtkem hodili. Už bylo všude sucho a tak jsme se stulili na spaní jen tak u auta.

            Probudili jsme se něco po sedmé. Po malé snídani jsme vyrazili do Vrbného na kanál. Přes Čertovi proudy mělo v neděli téct dvacet pět kubíků a to se nám zdálo moc. Navíc bude všude hrozně lidí a trať měla být i uzavřena pro R6. Kanál tekl až od deseti. Zajezdili jsme si, až nás ramena bolela. Poznal jsem v jednom singlíři Kmocháčka, propagátora otevřených singlů. Poslední týden jsme spolu trochu emailovali a tak jsem se mu představil. Později jsem si od něj dokonce půjčil jeho otevřenou singlovku. Je to taková těžká rakev. Kdybych do něčeho takového někdy šel, tak musí být váhově do 15 Kg. Což asi vzhledem k množství materiálu nedělají. Ale zkušenost to byla zajímavá a děkuji mu za ni.  Ani na kanále jsme nikdo nedali krysu a tak to byl úplně bezkrysový výlet. Při balení jsme zjistili, že nám chybí Ičky pádlo. Doufali jsme, že ho má snad u sebe. To se bohužel nepotvrdilo. Když tenhle zápis píšu, jsem mu už ale na stopě. Poctivý nálezce Jakub Bárta od Čáslavi se ozval hned v úterý po akci. Snad ho někdo přiveze z Hameráku.

Příště:

- Lépe to sladit s vlakem, hodinky na ruku a už při nasedání do lodi vědět jakým vlakem se vrátit.

- Přihlásit se na extremní slalom.

- Mílovi koupit kafe na Krumlovák.