Blanice 4.4.09
Akce: Špuntový výlet
Obtížnost: WW II.-III.
Zúčastnění účastníci výletu: Klacek, Jarda, Láďa, Švejk, Tarzán
Počasí: Nádhera, sluníčko, občas mráček, teplota 15°C
Domluva byla tradičně dramatická a rozpolcená. Nejvíce jsem situaci zkomplikoval já. Sehnal jsem lístky do divadla na Lasebníka Sevilského a tak jsem potřeboval být v Plzni nejdéle v 18:00. Tím pádem jsme nemohli jet nikam daleko. Padali různé návrhy a varianty s kým a kam jet. Celé to hecnul Láďa s Jardou, že udělají akci Bavorské potoky. Měli v plánu Ohe, Sausbach a nějaké další Bachy. Švejk by také jel celý víkend, ale já a Marťa jsme se cítili jen na jeden den. Fantoci, Míra a Kopáč v daný termín lyžovali, Ička a Václav pracovali. Jenže my jsme nemohli na tak krátký čas tak daleko. Už jsme byli rozhodnuti, že pojedeme něco blíž jen ve třech, například Rolavu, Svatavu nebo Regen a dopravu pořešíme pomocí kola, nebo vlaku. Konečné slovo padlo až v sobotu ráno po Marťovo internetové kontrole vodočtu na Blanici.
Odjezd byl naplánován ráno na 6:00 z ČOV. Cestou jsme odvezli do Stoda moji drahou Janu a pak už se hnali pro Švejka. V Horšovském Týně jsme byli v 7:03 téměř přesně podle plánu. Další cesta tedy směřovala na jih. Láďa potvrdil telefonem, že stav vody je takřka ideální a tak už nebylo pochyb. Cesta je to dlouhá a klikatá, zvláště u Husince je jeden dlouhý kopec s ostrou levou zatáčkou, jak nám neustále tvrdil Švejk. I přesto jsme to stihli téměř zase přesně v 9:32 na nástupním místě v Blažejovicích. Kromě Jardy a Ládi čekalo na nástupním místě i pár jiných nadšenců s pálavami a špunty. Kvalita holt táhne. Kluci přependlovali auta do Podedvorského mlýna a něco po 10:15 jsme byli na vodě. Láďa měl už Blanici prošlou ze břehu a tak se ujal vedení. Naše disciplína na vodě je jaká je a tak byl brzo na chvostu. Začátek je taková pohodová WW II. v lukách, něco jako horní Vltava. Tuhle část zpestří jen jeden jízek a vodočet za mostem. Pod vodočtem je slušnej válec a tak jsme ho raději obnesli, i když Švejk tvrdil, že nosnější lodě ho mohli zkusit. Pak řeku sevře údolí a les a začne být zajímavější. Střídají se příjemné kaskády s klidnějšími, ale rychlými úseky a zablokovaná místa stromy a naplaveninami. Za našeho stavu, ale obtížnost nepřekročila WW III. Jedno až dvě nepřehledná místa jsme raději opatrně prohlédli. Kvůli stromům jsme museli z vody asi jen jednou. Nad jednou kaskádou jsme dojeli dva kajakáře, kteří prohlíželi stupeň. Pak jsme se několikrát navzájem předjeli. Pod jednou kaskádou jsme jim odlovili kajak. Poděkovali a říkali, ať nejezdíme daleko. Pak už jsme je neviděli. Dobrý skutek byl po zásluze odměněn a z řeky jsme vylovili celkem slušné kajakové pádlo. Jarda si ho vzal za své a táhl ho za sebou na hopsšňůře. Na jediném jezu před cílem ho raději hodil před sebou, aby ho nezvrhlo a přišel o ně. Tak jsme mu ho zase vylovili a pak už ho dovezl. Z ruky ho ale nedal a tak jsme mu ho věnovali. Stejně bylo dlouhé 2,05m. Za dvě nalezení, ale máme od Jarouška slíbené dvě flašky. Tak jsem zvědav, s čím se přihrne na Kamenici. Dojezd je zase už jen taková rychlá voda WW II. v lukách, ale tentokrát už v zemědělské krajině. To byl už konec výletu. Rozloučili jsme se s Jardou a Láďou, kteří pokračovali do Německa objevovat Bavorské potoky a hnali jsme se zpět k domovu. Vše klaplo přesně podle výpočtů. Zbyl čas i na rychlou bagetku a kávu na benzíně. Díky vám kamarádi za obětavost, protože kdyby jste mě neměli, mohli jste se stavět třeba i v Hošticích, nebo na Helfenburku, nebo na oběd. Lasebníka jsem stihl a bylo to dost dobrý představení, zvláště finále před přestávkou. Mimochodem jeli jsme úsek Blažejovice až Podedvorský mlýn a vody jsme měli něco pod 10 kubíků. Sneslo by to i maličko víc, ale takhle to bylo beze strachu na pohodu. Fotky jsme zase neudělali vůbec žádný. Je lepší jezdit, než se trápit kvůli fotkám na net.